9. díl – Somethin´s Coming

Měl to být překrásný den. Děti si měly hrát v parku. Manželé se měli starat o dům. Ženy měly pečovat o své květiny. Jenže toho poledne ve 14:26, vtrhlo na Wisteria Lane tornádo a přineslo sebou neuvěřitelnou zkázu. Nikdo to nemohl předvídat, obzvláštně potom, jak ten den začal.
Gabby,Susan,Lynette a Bree si povídají…

Lynette: “Promiň. Můžeš to zopakovat? Nerozuměla jsem ti.“
Gabrielle: “S Carlosem jsme se k sobě vrátili.“
Bree: “Gaby, vždyť ses právě vdala. A někteří z nás ti dali celkem drahé svatební dary.“
Gabrielle: “Ale netvař se, jako by to stálo balík. Protože očividně nestálo. Chceš to nerez nádobí zpátky? Fajn.“
Po krátké výměně názorů, řekne Gaby, že odjíždí s Carlosem dnes odpoledne pryč.
Bree: “ To snad nemyslíš vážně?“
Gabrielle: “Vrátíme se…jednou.“
V tom se k nim přidá paní McCluskey.
Paní McClusky: “Umíte si představit jak moc mi budete chybět? Už jste slyšely tu novinu? Do Mounth Pleasant vtrhlo tornádo, a říká se, že by mohlo přijít i sem.“

Všechno se vrátí do starých kolejí. Bohužel to, se nemělo stát. Už za 4 hodiny, jedna z těchto žen ztratí manžela a všechny ztratí přítele. Ale jak to mohly vědět?
Toho dne v pravé poledne, se předpověď tornáda donesla i na Wisteria Lane. A všichni její obyvatelé se připravovali na bouři. Všichni kromě, Gabriell Solis, kterou více znepokojovala jiná bouře.
Gaby s Carlosem se rozhodli opustit Wisteria Lane a odjet co nejdál, aby spolu mohli začít žít bez překážek. A začít si užívat Carlosových peněz.
Susan vejde Orsonovi do ordinace…

Susan: “Ahoj. Musíme si promluvit.“
Orson: “Mám tu pacientku.“
Susan: “To vidím. Jsem jeho sousedka. Proč si k sakru dal Mikovi ty drogy???“
Orson: “Na moment si odskočíme.“
Susan: “To nebude třeba. Budu rychlá. Protože jsem si jistá, že máš velice dobrý důvod dávat Mikovi prášky, když víš, že s drogami má problémy.“
Orson: “Mike měl silné bolesti ramen.“
Susan: “Ty víš všechno o bolesti ramen, když si zubař, že?“
Orson: “Myslel jsem, že mu pomůžu.“
Susan: “Tím, že dáš prášky závislému???“

Susan a Mike se hádají o prášcích…..

Susan: “Co jsem měla dělat Miku? Dívat se jak se ti to vymyká z rukou?“
Mike: “Vymyká z rukou? Nezaplatil jsem snad nějaký účet?“
Susan: “Cože?“
Mike: “Nebo se vypařil na pár dní nebo válel se předávkovaný v parku? Ne. Každý den chodím do práce, starám se o tebe i o Julii. Takže v čem je problém?“
Susan: “V čem je problém? Lhal si mi. Navíc spolu čekáme dítě.“
Mike: “Kde jsou ty prášky ? Dej mi je.“
Susan: “Na to zapomeň.“
Mike: “Neodcházej, Susan.“
Susan: “Dej mi pokoj.“
Susan s Mikem se hádají a Susan spadne ze schodů.

Mike veze Susan do nemocnice. Tam jim říkají, že musí počkat, ale Mike je ale vynervovaný, jelikož se bojí o Susan a jejich dítě a pustí se do doktora. Policie Mikea zatkne. Sedí připoutaný k židli. Přichází k němu Susan….

Susan: “Doktor mě prohlédl a říkal, že naše dítě je v pořádku.“
Mike: “To mi spadl kámen ze srdce.“
Susan: “Ty chceš zase ty prášky?“
Mike: “Prosím, měl jsem těžký den.“
Susan: “Musíš jít na odvykací kůru.“
Mike: “Nikam nepůjdu. Už jednou jsem se z toho dostal.“
Susan: “Jestli nepůjdeš na tu odvykací kůru. Seberu Julii a naše dítě a odjedeme od tebe.“
Mike: “Dobrá, vyhrála si.“

Edie stojí u baráku Gaby a přijede tam k ní nějaký chlápek, který přinesl Carlosovi v obálce přístupy a informace k jeho tajnému kontu, které má na Kajmanských ostrovech a splete si Edie s Gabby. Edie se této záměně nebrání a přebírá obálku. Gaby uvidí Edie z okna a utíká za ní. Edie je už ve svém domě a prohlíží si tu složku. Gabby k ní vtrhne a začnou se prát o ty papíry. Edie vyběhne ven, Gabby utíká za ní. Venku se spolu perou o ty dokumenty, nakonec rozfouká vítr. V tom si všimnou, že se k nim žene tornádo. Utíkají k Edie do domu a schovájí se do sklepa.
Lynette, Tom a jejich děti jsou ve sklepě u paní McCluskey spolu s kočkou, aby se ubránily tornádu. Tom je na kočky alergický a tak Lynette vezme kočku a běží s ní pryč. Přistihne jí paní McCluskey.

Paní McClusky: “Lynette! Co jsem ti k sakru říkala?“
Lynette: “Nebudu jen tak sedět a dívat se jak se můj manžel dusí.“
Paní McClusky: “A já nechci vidět jak kocour zmizí.“
Lynette: “Jak můžeš po všech těch letech přátelství dát přednost kocourovi před mým mužem?“
Paní McClusky: “Ty myslíš, že jsme přátelé?“
Lynette: “Samozřejmě.“
Paní McClusky: “A stavila si se někdy mě pozdravit? Či pozvat na šále čaje?“

Paní McCluskey spolu s Lynette hledají kocoura, který Lynette utekl. Nakonec uvidí tornádo a běží do domu od Lynette. Obě se schovávají do vany a dají na sebe matraci z postele….

Gaby je ve sklepě s Edie….

Gabrielle: “Můžu ti něco říct?“
Edie: “Co?“
Gabrielle: “Omlouvám se, že jsme ti s Carlosem lhali. Vím, že jsme ti ublížili.“
Edie: “ Proč takhle mluvíš?“
Gabrielle: “Pro případ, že bychom….“
Edie: “To teda ne! Buď zticha. Budu tě nenávidět ještě pár desítek let.“
Gabrielle: “Opravdu mě nenávidíš?“
Edie: “Ano….Ne! Jde jen o to, že jsem se do Carlose opravdu zamilovala, což byla pěkná blbost, protože jsem vždycky věděla, že se k tobě vrátí.“
Gabrielle: “I přesto se ti omlouvám.“
Edie: “Říkám abys zmlkla.“
Nakonec se obejmou.

Carlos přichází do domu a hledá Gaby. Nakonec najde Viktora….

Carlos: “Kde je Gaby.“
Viktor: “Myslel jsem, že je s tebou.“
Carlos: “Musím ti něco říct Viktore. Gaby a já jsme nikdy neplánovali, že se vrátíme k sobě. Snažili jsme se od sebe držet co nejdál. Nikdy jsme ti nechtěli ublížit.“
Viktor: “Skončil jsi?“
Carlos: “ Ano.“

Viktor po Carlosovi dvakrát vystřelí, ale mimo. Nakonec se perou venku. Carlos Viktora omráčí, ten se ale probudí a chce ho udeřit. Tělem mu ale proletí kus dřeva. Viktor je mrtvý. Carlos se zadívá na něho a do hlavy ho práskne kus dřeva, spadne na zem a leží tam.

Tornádo už začíná řádit. Orson přiběhne domů a všichni se musí schovat do jiné místnosti, protože do koupelny se zabarikádovala Sylvie. Sylvie je pacientka od Adama.Sylvie konečně otevře dveře koupelny a odchází. Otevře domovní dveře a tornádo jí vezme do svých spárů, už nikdy nic neřekne.
Lynette s paní McCluskey vycházejí z domu od Lynette. Vychází a v tom vidí, že celý dům paní McCluskey je zbořený. V tu chvíli si uvědomila, že tam je Tom a všechny její děti.

A je to tady. Měl to být překrásný den. Jenomže přišla bouře a všechno změnila. Nejen domy a trávníky. I lidé se změnili. Když udeřila bouře, každý z nich se naučil něco o přátelství, o odpuštění, o pokoře. A někteří z nich dostanou tu nejhorší lekci v životě, o tom jak je lidský život křehký, a velice často….jak je nespravedlivý.