12. díl – In Buddy’s Eyes

V jedné chodbě Greenwoodského rehabilitačního centra je tu nápis. Je tu proto, aby připomínal pacientům, že mají být ohledně své minulosti upřímní. Ale Orson Hodge si ho nevšiml. Byl příliš zaneprázdněný přemýšlením o své vlastní minulosti a hlavně o té části, kterou sdílel s Mikem Delfino Orson, myslel na tu noc, kdy se poprvé setkali a na tu noc, kdy mu jeho matka zavraždila milenku. Myslel také na jejich další setkání, kdy si na něj Mike začal vzpomínat. Myslel na strach své matky, která se bála, že Mike ví příliš mnoho a tak žádala Orsona, aby s tím něco udělal. Myslel taky na to jak byl zoufalý, ale nakonec udělal něco nemyslitelného. A pak Orson přemýšlel o zprávě, kterou dostal od Mika, ve které stálo, aby ho navštívil. Myšlenka, která nepřestala tížit Orsonovu mysl, byla ta, že by si Mike něco pamatoval…něco nebezpečného, když tu najednou…….. čas na přemýšlení skončil.

Mike : Nazdar. Pojď dál

Orson : Všiml jsem si, že tu máte tenisové kurtu. Musí být fajn vypadnout odsud a odpálit si pár míčků, že?

Mike : Proč si nesedneš? Možná to bude snazší.

Orson : Díky

Mike : Snažím se celý den přijít na to, jak jen to udělám.

Orson : Uděláš co? Miku ?

Mike : Od té doby, co jsem tady, jsem měl spoustu času na přemýšlení. Věci se vyjasňují. Začínám si některé věci dávat dohromady.

Orson : Oh? No, dobře pro tebe.

Mike : Ne tak docela, Orsone. Když lidem ublížíš, musíš nést zodpovědnost. Nemůžeš tomu utéct. Tak se tě ptám : Můžeš mi odpustit?

Orson : Cože ?

Mike : Když jsem tě žádal, abys mi napsal recept na ty tišící léky, to jediné na co jsem myslel bylo, abych si ulevil další dávkou. Fakt je, že kvůli mně si mohl ztratit licenci a tvoji práci…na to jsem nikdy nepomyslel. A je mi to opravdu líto.

Orson : No, není třeba se omlouvat.

Mike : Wow, Já…já se hned cítím lépe.

Když odcházel, pociťoval Orson jen štěstí a úlevu a naprosto ignoroval pocity viny a studu, které v něm narůstaly. To je ta temná stránka Orsona Hodge. Neměl vůbec ponětí o tom, jak byl opravdu nemocný.

Od chvíle, kdy mu jeho doktor řekl, že je slepý, obával se Carlos Solis jediné věci. Že ho jeho blízcí časem uvidí jako břemeno. Ale jak se ukázalo, nevadilo jeho přátelům odvézt ho do obchodu. Sousedům nevadilo pomáhat mu najít poštu. Roznašečovi novin nevadilo, pomoci mu najít ranní noviny. Popravdě, každý soused na Wisteria Lane si přál pomoci Carlosovi, aby se mohl se svou slepotou vyrovnat. Všichni, kromě jeho ženy, která se brzo začaala cítím jako ta postižená.

Carlos : Bože, Gaby. Ty si nevylovila ty mrkvový kousky.

Gaby : Vylovila.

Carlos : Mohla by si je vylovit lépe?

(Gaby je vyloví rukou)

Carlos : Ty si je vylovila rukou, že?

Gaby : Samozřejmě že ne? Lžící (a pohne s lžící na stole)

Carlos : Promiň, že jsem takový nešika.

Gaby : Ale nejsi ! Rychle jez, musím do obchodu.

Carlos : Můžu taky? Strašně se nudím.

Gaby : Prosím tě! Potřebuji nakoupit milión věcí a bez tebe to zvládnu rychleji. Mimoto dřív jdu s holkami na oběd.

Carlos : Aha. Oh, Gaby další mrkvový kousek.

Gaby : Tak ho prostě sněz mrkev dobrá pro tvoje ……. PROSTĚ JI SNĚZ

Gaby odchází z domu a jde do pizzerie Scavových, kde na ni čekají holky.

Gaby : Nezlobte se že jdu pozdě – slepý manžel znáte to.

Bree : Oh, Gaby jsem ráda, že jste přišla, protože Vám chci oznámit, ať nezapomenete na „Ples zakladatelů“ na který jste všechny zvány.

Katherine : Co je „Ples zakladatelů“? Vypadáte všichni tak vzrušeně.

Gaby : Je to dobročinná akce kterou Bree dělá každý rok.

Bree : Je to spousta vyčerpávající práce, ale stojí za to.

Susan : Hlavně ta chvíle, kdy stojíš pod září reflektorů. Bree tam předává cenu tomu kdo udělal pro společnost něco významného.

Gaby : Myslím, že bychom mohli nominovat tu ženu, která dala Edie ty voskové opalovačky.

Katherine : Dělala jsem něco takového i v Chicagu, ale přesto : Můžu ti s tím pomoct?

Bree : Určitě.

Susan : Určitě?

Edie : Nikdo jiný? Okay, budu to já. Protože vy dvě byste se zabily…doslova.

Gaby : Začne to rvaním vlasů a skončí to tím, jak si detektivové budou zapisovat naše výpovědi. Pamatujete na ten koláč ?

Lynette : Tu věc s koláčem si pamatují i mniši v Tibetu.

Bree : Myslím, že není nic lepšího než být skvělé kamarádky. Protože to je to nejdůležitější.

Lynette : Přežila jsem rakovinu a tornádo, ale od tohohle utíkám.

Do Scavovic pizzerie příjde Rick.

Rick : Ahoj.

Lynette : Ó můj bože ! Ricku. Ahoj.

Rick : Jak se máš?

Lynette : Vlastně skvěle. Máme se skvěle.

Lynette : Oh – podívej kdo přišel. Rick.

Tom : To vidím. Stůl pro jednoho? ¨

Rick : Ne jen jsem Vám chtěl říct, že otvírám novou restauraci – kousek od Vás. Tak se mějte.

Orson vylézá z postele – je náměsíčný. Je úplně nahý a sedí v kuchyni. Susan jde taky do kuchyně.

Susan : Oh, Orsone vyděsil jsi mě. Co tu děláš tak potmě? A není ti zima?

Orson : Musel jsem něco udělat.

Susan : A pak jsi sem přišel a nemohl si vzpomenout, co to bylo. To se mi stává pořád. No a dítě trvá na tom abych dojedla ten poslední kousek Breina čokoládového koláče. Jestli chceš, mohli bychom…ó můj bože ty seš nahý. V mé kuchyni. Kde já jím! Okay, neslyším tě odcházet,

Orson : Musel jsem něco udělat.

Susan : Pyžamo, to je to co můžeš udělat. Máš pravdu. Seš host v domě. A naprosto nahý host v mém domě. Měla bych jít.

Ráno dezinfikuje Susan židličku na které seděl včera Orson nahý a náměsíčný. Orson příjde do kuchyně.

Susan : Líbí se mi co máš na sobě.

Orson : Mám před sebou těžký den.

Susan : Dobře, nemusíme se o tom bavit. Jen mi slib že se to už víckrát nestane.

Orson : A co by se nemělo stát?

Susan : Orsone, včera v noci jsi tu seděl nahý.

Orson : To není možné.

Susan : To si piš že je.

Bree : Dobré ráno! Co se děje?

Orson : Susan tvrdí, že mě zde včera v noci viděla jak mě pán bůh stvořil.

Susan : Já nic netvrdím. Seděl přesně tady, neměl na sobě ani nitku a já si nemohla dát koláč.

Bree : Asi vím co se tady děje. Někdo tu měl v noci nemravný sen.

Orson : Susan, je to naprosto pochopitelné. Mike je pryč a je přirozené, že zaměříš tyhle city na jedinou sexuální mašinu v domě.

Gaby jde do obchoďáku. Potká Lynette a nějak se dostanou k mluvě o parkovacích místech pro postižené. Lynette řekla, že si ji Gaby může koupit protože platí i pro slepé.

Policie přijde ke Scavovým.

Policista 1 : Paní Scavová? Je Váš manžel doma? Řešíme případ týkající se vandalismu.

Lynette : Vandalismu? Porter ! Preston ! Pojďte sem !

Policista 2 : Ne, ne. Týká se to restaurace pana Ricka. Stalo se to před 2 dny. Někdo tam hodil cihlu do okna, Ptáme se jen pro případ.

Policista 1 : Byl z Vás někdo v tu dobu v práci ?

Tom : Já byl. Ale nic jsem neviděl. V kolik se to asi stalo?

Policista 1 : V 22:45

Tom : Mě se to určitě netýká, protože jsem už přišel domů v 8 abych ti pomohl koupat děti, že?

Lynette : Ano

Policisté : Děkujeme.

(Lynette lhala. Moc dobře ví, že Tom domů přišel až v 23:00)

Gaby už parkuje na místě pro postižené. Najednou k ní přijede chlapík na vozíčku.

Postižený 1 : Promiňte slečno !

Gaby : Oh, nazdar.

Postižený 1 : Asi jste si nevšimla té velké modré tabule. Je to místo pro postižené.

Gaby : Bezva místo co? Ale co? Mám přece kartičku.

Postižený 1 : To vidím, ale nezdá se mi, že byste byla postižená.

Gaby : Já ne, ale můj manžel ano. Je slepý

Postižený 1 : Tak ta kartička patří pouze jemu.

Gaby : A jak asi zaparkuje když nevidí? Cítíte se trochu trapně co?

Postižený 1 : Vy máte nervy. Já musel zaparkovat vzadu, hned vedle kontejneru.

Gaby : Oh, nehrajte si přede mnou na chudinku. Já musím celý den chodit v podpatkách, vy si jen sedíte a jedete.

Postižený 1 : To jste neřekla.

Gaby : Víte čím dřív všechno oběhám, tím dřív se dostanu k manželovi který mě potřebuje.

Co to děláte?

Postižený 1 : Volám policii. Dostanete pokutu.

Gaby : To si pište ! Dej mi to !

(začne se s ním rvát a mezitím přijede druhý postižený)

Postižený 2 : Co se to tu děje?

Gaby : Ježíši. Tady se jede závod vozíčkářů nebo co?

Postižený 1 : Kámo, vzala nám místo.

Postižený 2 : Krávo, musel jsem zaparkovat v ulici.

Postižený 1 : Běž se podívat dál, bude tu někde ochranka.

Gaby : Víte, tohle je vážně směšné.

Postižený 1 : Ne, nikam nepůjdete

(Teď se s ním Gaby začne pořádně rvát a vozíček rozjede ,s tím chlapem, někam daleko)

Gaby : A je to jasný. Půjdu do pekla.

Orson je opět nahý a Susan mu vlepí facku a on se probere. Nakonec si spolu povídají. Susan mu říká, že mluví o Mikovi, ale nic důležitého prý neřekl.

Gaby musí využít toho místa a tak jede s Carlosem ven. Ale vždy když někam Gaby jde, tak Carlose nechá v autě. Carlos je na ní hodně naštvaný, ale pak se vše ujasní a bude to v pořádku.

A nyní už začíná „Ples zakladatelů“. Bree chce okusit jeden dort, ale…

Kuchař : Prrr. Nejezte to. Nechci aby Vám bylo špatně. Měli jsme problém s lednicí, ale už je to v pohodě.

Bree : Oh, drahý. Dobře, tak já tuhle omáčku vyhodím.

Kuchař : Díky a můžete to říct svoji šéfce?

Bree : Ona není moje šéfka !

Paní Downing : Bree! Ten sál je prostě překrásný. Překonala ses.

Bree : Díky. Chtěla jsem se zeptat, jak dneska budu předávat tu cenu…

Paní Downing : Tobě to nikdo neřekl. No komise rozhodla, že cenu bude předávat Katherine Mayfair.

Bree : Ale tohle moje práce. Vždycky to dělám.

Paní Downing : Ale drahoušku už si toho udělala spoustu. A Katherine byla neodbytná.

Katherine : Co je s tím dortem?

Bree : Dodavatel právě říkal, že…

Katherine : Myslela jsem, že jsme se dohodly. Nic neopustí kuchyň, než to neochutnám.

Bree : Jasně – jen si naber.

Bree moc dobře věděla, že Katherine dává zkažený dort. Vidí ji, že blije na záchodě

Bree : Katherine, drahoušku – seš v pohodě?

Katherine : Ani ne. Je ještě někomu špatně ?

Bree : Ne drahá, jen tobě. Myslím, že bys měla jít domů.

Katherine : Ne.Musím předat tu „Cenu zakladatelů“.

Bree : Nikdo to od tebe nebude očekávat, když jsi v tomhle stavu. Víš co? Mohla bych to udělat já.

Katherine : Ne, dám se dohromady.

Bree : Katherine, nikdo po tobě nechce abys dělala mučedníka. A přiznejme si to, nikdo nechce dostat cenu od ženy, která vypadá jako z fronty na výměnu jehel.

Katherine : Je to pro mě důležité. Budu v pohodě.

Katherine předává cenu.

Katherine : Díky paní Downing. Byla jsem poctěna, že jste vy a ostatní porotci pověřili předáváním ceny.

Bree : Byla jsem poctěna, že …kecy…kecy…kecy….kecy

Gaby : Bree? Co se děje? Myslela jsem že ty předáváš cenu.

Bree : Nikdy víc. Časy se mění.

Katherine : Tuto cenu získává….

Bree : Od doby kdy jsem začala pracovat s tou ohavnou, přetvařující se ženskou, tak mě chce dostat ze záře reflektorů a dosadit na moje místo.

Katherine : ….moje dobrá přítelkyně Bree Hodge.

Lynette : Ta protivná, ohavná a přetvařující se ženská zrovna řekla tvé jméno.

( Když se Katherine a Bree objímají, tak jí Katherine pošeptá, že ví, že jí Bree chtěla otrávit )

Najednou Andrew volá Lynette, že někdo založil požár v restauraci : U Ricka. Lynette se dívá po sále a Toma nevidí. Nakonec ho vidí jak přichází. Podezírá ho z toho, že právě on zapálil tu restauraci.

Nakonec Katherine a Bree se spolu usmíří. A stanou se z nich kamarádky. Všichni se pak fotí. Jak to všechno skončí Julie jde domů. Vrací se docela pozdě a uvidím Orsona jak je opět náměsíčný a sedí na schodech.

Julie : Orsone…Víš já nemůžu po půlnoci z domu, tak kdybys to mamce neříkal…

Orson : Miku ?

Julie : Já nejsem Mike. Jo, jsi náměsíčný. Jasně, už jsem to slyšela.

Orson : Je mi to líto Miku.

Julie : Znovu…nejsem Mike.

Orson :  Promiň, že jsem tě přejel Miku….

Slepota, je potíž, která zabraňuje lidem, aby viděli věci, které mají před nosem. Jako manželky, které nemohou odhalit žárlivost, která sžírá jejich manžely. Ženy, které nejsou schopny poznat, že i sok by mohl být přítelem na vinu, která zůstávala hluboko v nich. Ano, svět je plný těch, kteří nemohou vidět. Ti nejnebezpečnější jsou ale ti, kteří zůstanou slepí vůči zlu ve svých srdcích. Jak se chránit před takovými lidmi? Nejdříve musíme otevřít vlastní oči a najít je, dřív než najdou oni nás.

KONEC.

Se zpracováním epizody pomohl Lukituki.