10. díl – Welcome to Kanagawa

Jakmile se tornádo přehnalo, tak to začalo. Muž poskytl kabát cizinci, který ho potřeboval. Žena se podělila s kolemjdoucími o své jídlo. Dívka vrátila psa, trápící se majitelce. Tohle jsou věci, které se ději bezprostředně po jakékoliv velké katastrofě. Lidé si začínají prokazovat přátelské služby. Dělají vše, co můžou, aby pomohli, i když po celou dobu vědí, že to nebude stačit.
Lynette stojí s ostatními manželkami u zříceného domu, kde je její manžel a děti. Bree podává Lynette vodu.

Lynette: “Proč to tak dlouho trvá? Měli by to odklízet rychleji.“
Bree: “Kapitán hasičů říkal, že musí postupovat pomalu. Nechtějí aby se trosky propadly do sklepa.“
Paní McCluskey: “Neslyšel někdo o Gaby?“
Susan: “Jela s Carlosem do nemocnice.“
Lynette: “Proč je neslyšíme? Pokud jsou mé děti naživu křičely by a Tom by taky křičel.“
Susan: “Všichni budou v pořádku. Vím to!“
Lynette: “Dobře.“
Edie: “Co to provádíš?“
Susan: “Co?“
Edie: “Vždyť nevíš jestli jsou naživu.“
Susan: “Jen ji chci dát naději.“
Záchranář: “Hej lidi! Někoho máme!“

Záchranáři vyprostí ven všechny děti, už se čeká jen na Tom, který nakonec taky vyjde. Všichni tleskají. Scavovi se radují. Ve zříceném domě byla i Ida. to bohužel nepřežila. Edie chytá za ruku paní McCluskey. Která je zdrcena.
Ráno po tornádu začali obyvatelé Wisteria Lane sčítat škody po katastrofě a pomalu začali střádat střípky jejich životů. Bob Hunter našel kousek své fontány uprostřed ulice. Bree Hodgeová našla svoji sekačku na trávu vedle svého konferenčního stolu. A Keyla Scavová objevila svoji hrací skříňku na stromě mezi…ostatními věcmi. Vidíme tělo neznáme osoby.
Nyní se ocitneme v márnici. Je tam Adam a Kathrine a doktor.

Doktor: “Měla v kapse Vaší adresu, ale žádné jiné doklady. Znal jste jí?“
Adam: “Jmenuje Sylvia Greenová. Je z Chicaga. Byla tu na návštěvě.“
Katherin: “Fakt, že je po smrti nemění nic na to, že si s ní spal.“
Adam: “Udělal jsem příšernou chybu, a lituji toho.“
Katherin: “Chci, abys večer vypadl z mého domu.“
Adam: “To nemyslíš vážně?“
Katherin: “To si piš, že myslím. Je konec. Co se týká mně, tak bych tě nejraději viděla na té desce ležet vedle ní.“

3 dny později
Susan dovolí aby Orson a Bree bydleli u ní.

Orson: “Susan, nevíme jak ti poděkovat, to bylo od tebe tak šlechetné, že si nás pustila k tobě.“
Bree: “Je to příšerný pocit nemít střechu nad hlavou. A ten zakouřený, zchátralý hotel nebyl pro naše novorozeně to nejlepší.“
Susan: “Není zač. To nejlepší přátelé dělají.“(Bree odejde nahoru.)
Julie: “Proč si je tu nechala bydlet? Nevzpomínáš jak nás měli minule pod dozorem?“
Susan: “Jo, každý šálek musí mít tácek. Ke každému tácku musí být ubrousek. Každý ubrousek se musí každý den prát. Z té ženské jednou vyletím. Ale prostě to pozvání, aby u nás bydleli mi vyletělo z pusy.“

Začíná pohřeb Viktora.

Milton: “Zdravím Gabriell.“
Gabrielle: “Miltone, dobrý den.“
Milton: “Bude to velice emocionální den. Vypadáš podezřele klidně.“
Gabrielle: “Ne, jsem úplně vyřízená.“
Milton: “Jasně chápu. Dnes se bude číst závěť.“
Gabrielle: “Vážně? Málem bych zapomněla.“
Milton: “Mluvil jsem s vykonavatelem a už mám představu, kolik dostaneš.“
Gabrielle: “Myslím, že když budu vědět kolik dostanu, tak tím nikoho neznechutím.“
Milton: “Nedostaneš nic. Viktor mi ukázal fotky tebe a exmanžela – podvedla si ho.“
Gabrielle: “Viktor taky nebyl bez viny.“
Milton: “Obřad začíná je načase abys odešla.“
Gabrielle: “Odešla?“
Milton: “Budu říkat pohřební řeč. Jestli tu budeš řeknu co si provedla a že jsi děvka. Vidíš? Říkal jsem, že to bude emocionální den.“Gabriell odchází se slzami v očích.

Bree nese koláčky k sousedům. Walter jí má opravit střechu. Ale ten sedí zdrcený na schodech. Protože ho právě opustil přítel. Bree se dozví, že Walter je gay a začne hledat nějaké řešení, jak ho donutit, aby jim opravil střechu.
Gaby jde za Carlosem do nemocnice. Vidíme, že má obvázané oči. Chvíli se baví a přijde řada na ty dokumenty, které smetlo tornádo.

Carlos: “Ještě že sis vzala milionáře.“
Gabrielle: “To jo…“
Carlos: “Gaby, máš nějaký divný tón v hlase.“
Gabrielle: “No měla jsem ty dokumenty, ale víš jak ten den tak foukalo. Trošku se rozletěly, ale neboj zajdu za Alem. Ten určitě bude mít nějaký přístupový kód, ne?“
Carlos: “Máš pravdu.“
Gabby jde ke Carlosovu právníkovi domů, aby mu řekla o nové dokumenty k tomu kontu, ale ten bohužel při tornádu zemřel a jeho žena právě pořádá smuteční hostinu. Gabby zjistí, že všechny jeho dokumenty jsou ve sklepě a tak tam jde a začne se v těch krabicích hrabat a hledat pro co tam přišla.

Bee s Orsonem pozvou Waltra na večeři. Kam pozvou i Andrewa. Tomu se zdá velmi divné, když jeho rodiče začnou téměř s chloubou mluvit o tom, že jejich syn je gay a že by si určitě ty dva rozuměli. Andrew se ptá matky, co se děje???

Andrew: “Ty mě nabízíš za novou střechu?
Bree: “A okna. A nenabízím tě tady. Jen tě žádám, abys byl trochu vlídný na osamělého muže, který je čistou náhodou pokrývač.“
Andrew: “Hele, jestli vlídností myslíš sex.“
Bree: “Dej si pozor na pusu. To bych nikdy nenavrhovala. Můžeš vyvolat mužské naděje, aniž bys je uspokojoval. Dělám to celý život. Andrew, musím se vrátit do svého domu, a ty jsi má jediná naděje.“
Andrew: “Fajn. Pro tebe, budu flirtovat, budu lichotit a budu okouzlující.“
Bree: “Bůh ti žehnej.“
Andrew: “A výměnou chci 60tipalcovou LCD televizi.“
Bree: “Platí, a jestli ho uschopníš v čas a nepřekročí-li rozpočet, pak přihodím i prostorový zvuk.“
(Jejich rozhovor uslyší Julie a říká to v ložnici Susan a ta je rozhodnuta zasáhnout. Susan je totiž úplně nadšená, že u nich Bree bydlí. Jelikož jim vaří, pere, zašívá oblečení. A tak když se dozví, že chce Walterovi dohodit svého syna Andrewa, rozhodne se tomu zabránit. Protože to by znamenalo, že se za chvíli vrátí k sobě do domu a Susan tak přijde o večeře při svíčkách a kachnu na pomerančích atd.)

Lynette s paní McCluskey chtějí popel Idy rozprášit její popel na baisbolovém hřišti. Protože ředitel to nedovolí jdou tam za tmy a bez povolení.

Lynette: “Nechtěla by jste něco pronést?“
Paní McCluskey: “Nestůj na mém hrobě a neroň slzy. Nejsem tam. Já nespím. Jsem tisíce větrů, co fičí. Jsem sněhové záblesky diamantů, co se třpytí. Jsem sluneční světlo hledající posekané obilí. Jsem mírný podzimní deštík, co mrholí. Nestůj nad mým hrobem, a ne abys brečela. Já tam nejsem. Já jsem neumřela.“
Lynette: “To bylo krásné.“
Paní McCluskey: “Tak jí pojďme vysypat.“
Lynette: “Hrála na třetí metě, že?“ Postupně jí vysypávají. Najednou se celý stadion rozsvítí a je tam policie.
Lynette: “Rozdělíme se , jo?“ Za běhu jí Lynette sype. Nakonec je obě chytnou. Lynette má ale radost u srdce protože paní Idu rozsypala celou.

Když Bree servíruje zákusek přijde dolů Susan a zapojí se do konverzace také.

Susan: “Andrew, chyběl jsi nám tady, ale vsadím se, že zbožňuješ mít pokoj sám pro sebe.“
Andrew: “To jo. Nemá to…nemá to chybu. Samozřejmě, občas se člověk cítí sám.“ (A usměje se na Waltera) Bylo by fajn mít někoho, kdo by se jednou za čas zastavil.“
Susan: “Ty si někoho najdeš. Vždycky jsi někoho měl. Měl jste vidět jeho posledního přítele. . .Justina. Byl tak sexy. Vždycky jsi měl slabost pro mladé svalnaté kluky, že?“
Orson: “Kdysi ano, ale Andrew z toho vyrostl. Poznal, že zevnějšek není všechno.“
Bree: “Přesně, teď se jeho vkus stočil spíše k vyzrálejším typům, jako je Walter tady.“
Susan: “Tohle má bejt rande. Já jen–to by mě v životě nenapadlo, hlavně kvůli tomu velkému věkovému rozdílu. Ale k čertu. Proč ne? Život je krátký. Zajisté pro Waltera je kratší.“
Bree: “Susan.“
Susan: “Ne, nechápejte mě špatně. Chci říct, myslím, že je to skvělé. Měl byste k lásce využít každé příležitosti. Přestože si vaši přátelé budou šuškat, že za ní platíte…“
Walter: “Ne, má pravdu. Tohle by si přesně mysleli.“
Orson: “Pak potřebujete nové přátele.“
Walter: “Hele, vypadáš jako milej kluk, a bylo by skvělé se s tebou procházet před mým bývalým, ale pak bych tě využíval.“
Bree: “Jemu to nevadí.“
Andrew: “Ne, procházejte se mnou.“
Orson: “Má průsvitné sexy tílko, které by dohnalo vašeho přítele k slzám.“
Andrew: “Přestože to zní lákavě, tak prostě nejsem na rande připravený… Moc děkuju za večeři.“
A odejde. Bree se pak ptá Susan co bláznila a ta se jí upřímně svěří, že nechce, aby odešli. Jelikož konečně cítí teplo domova, nyní v tého těžké době, kdy je těhotná a Mike je na odvykací kůře.

Gaby jde zase do nemocnice za Carlosem.

Gabrielle: “Nakonec jsem kápla božskou. A ona mi řekla, že všechny zahraniční účty vyhodila, pro ochranu Ala.“
Carlos: “Takže jsme na mizině.“
Gabrielle: “Je mi to tak líto miláčku. Vím, že to je krutá rána, ale máme jeden druhého.“ Gaby odejde a příjde k němu doktor.
Doktor: “Vy jste jí to ještě neřekl, že?“
Carlos: “Pracuji na tom.“
Doktor: “Carlos, vím, že máte strach, ale zkuste jí věřit. Kvůli tomu, že jste ztratil zrak Vás neopustí.“
Carlos: “Vy neznáte Gaby.“

Ocitáváme se v domě Katherine. Adam tam ještě je. Našel totiž poslední slova matky od Katheriny.

Katherin: “Co tu ještě děláš? Myslela jsem, že už si pryč.“
Adam: “Chtěl jsem si před svým odchodem ještě něco vyjasnit.Neodcházím, že to chceš ty.“
Katherin: “Oh, tak my si budeme hrát hru, jo?“
Adam: “A tady máš důvod proč tě opouštím. Ze všeho jsi vinila svého manžela. A já ti věřil. Řekla si mi, že to byla jeho vina, a teď jsem přišel na to, že to byla vina tvoje. Teď si budeme kvit. Co se klamání úřadů týče, ve skutečnosti myslím, že jsi vyhrála.“

Už to bylo sedm dní co tornádo zdevastovalo Wisteria Lane a obyvatelé pokračovali ve sbírání ve sbírání střípků jejich životů. Někteří zachránili vzácné přátelství. Někteří odkryli pestrou minulost. Některým vyvstaly problémy, které nečekali. A pak tam byla jedna dívka, která objevila pravdu, kterou hledala. Aby si vzápětí přála, aby ji nenašla.