8. díl – Children and Art

Krize v supermarketu spojila Julii a Austina.

Gabriell se rozhodla vrátit k modelingu.

Gabriell: “No, teď, když je můj rozvod definitivní, potřebuji důvod, proč ráno vstávat. Mám v životě díru, kterou nevyplní nakupování.“

Lynette pustili z nemocnice domů. Všichni jí přišli přivítat. A jde poděkovat muži, který jí zachránil, protože tento muž je jejich nový soused.

Susan s Ianem se vrátí dříve z večeře, jelikož Susan si dělá starost o Julii. Myslí si, že se ještě plně nevzpamatovala z toho, jak byla držena jako rukojmí. A nachytají Austina s Julie polosvlečená na gauči v obývacím pokoji.

Julie: “Měli jste být na večeři!“
Ian: “To je moje chyba. Shledal jsem tu restauraci naprosto…“
Susan: “Oh, kašli na to. Přišli jsme domů, protože jsem se o tebe bála. A oprávněně. Ty, obleč si tričko a vypadni.“
Austin: “No, já… Já neměl tričko. Běhal jsem a…“
Susan: “Koho to zajímá?! Běž!“ Austin odejde.
Julie: “Jak se k němu můžeš takhle chovat? Kdyby Austin nebyl v tom supermarketu, nemusela bych tu být.“
Susan: “Ano, a za to jsem vděčná, ale znám způsoby, jak poděkovat bez sundání trička.“
Julie: “Rozeplo se pár knoflíků. To není jako bych měla prsa venku.“
Ian: “Okay, no, už je, uh, začíná být pozdě a… a rád bych…“
Susan: “Ne, Iane, přeháním to?“
Ian: “No, rozumím tomu, že se v krizi mohou dva lidé sblížit… Jsi moc zlobivá holka!“
Susan: “Julie, ten kluk pije, krade a teď ho tu najdu, jak tě tu klátí na mé pohovce? Tak dost. Zakazuji ti se s ním vídat.“
Julie: “To nemůžeš. Já si volím, s kým chodím.“
Susan: “Jo? No, já volím domácí vězení. Dva týdny, zlato.“
Julie: “Fajn, uvidím se s ním ve škole.“
Susan: “No, tak nebudeš chodit do školy. Budu tě učit doma.“
Julie: “Fajn, budeš mě učit matiku? Ani si nedokážeš spočítat účty.“
Susan: “Ano, a budeš špatně vzdělaná a nedostaneš se na universitu a budeš makat za minimální mzdu po zbytek života, jen kvůli tomu klukovi! Doufám, že jsi šťastná!“
Julie: “Mami, mám ho ráda a je mi líto, jestli jsi kvůli tomu nešťastná, ale budu se s ním dál vídat.“

Mika propustili z nemocnice domů.

Detektiv chce povolení k prohlídce domu Mika Delfina. Že rána na hlavě Monique byla způsobena proximo hasákem a takové používají jen profesionální instalatéři.

Orson přijde do jídelny, kde sedí u stolu Bree s Andrewem, který jí pomáhá psát přání k Vánocům. Bree ještě chybí adresa Orsonovi matky, ten jí zpočátku nechce tu adresu dát. Říká, že jeho matka je stejně senilní a akorát si ho namočí v kávě. Ale nakonec se svolí. Když se Bree dozví, že ten domov, kde je Orsonova matka je jen 30 minut autem od nich, rozhodne se jí jet navštívit.

Bree: “Ta… Ta sestra mě nasměrovala sem. Hledám Glorii Hodge.“
Žena: “Já jsem Gloria Hodge. Kdo byste mohla být vy?“
Bree: “No, musím říct, že jsem překvapená, jak jste bystrá. Orson ve mně vyvolal dojem…“
Gloria: “…že jsem v posledním stádiu demence? Ne, obávám se, že to je jen jeho přání.“
Bree: “No, jak může být takový? Jste jeho matka.“
Gloria: “Nesoudila bych ho tak tvrdě. Máme… komplikovaný vztah. Je tam láska, určitě, ale jsou věci, ve kterých jsme se zklamali.“
Bree: “No, jak vás zklamal on?“
Gloria: “Je chladný, rigidní a…A naprosto neschopný zbavit se minulosti.
Bree: “A jak jste vy zklamala jeho?“
Gloria: “Odmítám umřít.“
Bree: “Ano, chápu. No, tento spor určitě není neřešitelný.“
Gloria: “Víte, jak lidé v pečovatelských domech tráví své dny, Bree? Přemýšlejí o minulosti, věcech, které by udělali jinak, kdyby mohli. Prosím, řekněte Orsonovi, že je mi to líto, a navzdory všemu, pořád ho miluji.“
Bree: “Mám lepší nápad. Proč mu to neřeknete sama?“

Lynette neřekla dětem, že byla postřelena, jelikož se bála, že by to nepochopili. Druhý den, ale přišli ze školy s tím, že jim jejich kamarád říkal, že teta Nora byla zabita a Lynette byla postřelena. Od té doby kluci nechtějí Lynette nikam pouštět samotnou ani nakupovat.

Julie se i nadále schází s Austinem, což se Susan vůbec nelíbí a tak jde za Edie,…

Susan: “Edie Brittová, chci s tebou mluviít.“
Edie: “Zrovna jsem přežila to držení rukojmích. Nevytrpěla jsem si na jeden týden dost?“
Susan: “Drž svého synovce dál od mé dcery, nebo uvidíš.“
Edie: “Hele, taky se mi to nelíbí, ale čím více se je budeme snažit rozdělit, tím víc budou bojovat, aby byli spolu. Prostě tomu nech volný průběh.“
Susan: “Zešílela jsi?! Jestli něco neuděláme, ti dva by mohli skončit u sexu?“
Edie: „Mohli“?“
Susan: “Oh, můj bože. Nemyslíš…“
Edie: “Řekněme to takhle…Mám ve skříni krabici kondomů. 11 je pryč. Já jsem zodpovědná jen za osm z nich.“

Gabriell čeká po dlouhé době první focení. Ale co netuší je, že má být focená jako „mamina“. Gabriell je podle všech již moc stará a nemá šanci se prosadit. A tak se rozhodne skončit.

Susan si chce promluvit s Julií a Austinem. A pozve si na pomoc i Karose, který vytáhne Austina ven, kde s ním zatím mluví, když v tom za nějakou dobu vtrhne zpátky za Susan do kuchyně,…

Karl: “Kdo je Ian?“
Susan: “Cože?“
Karl: “Chodíš s nějakým Britem jménem Ian.“
Susan: “Jak došlo k tomuhle?“
Austin: “Omlouvám se. Neuvědomil jsem si, že je to velké tajemství.“
Karl: “Hej, víš, když jsi říkala, že s instalatérem je to opravdová láska, byl jsem hodný kluk. Ustoupil jsem a teď máš někoho jiného.“
Susan: “Představ si… Jeho ruka pod tričkem naší dcery.“
Karl: “Neměň téma!“
Susan: “Tohle je téma!“
Karl: “Jak je to s tím Ianem vážné?“
Susan: “Nevím! Je to… Je to komplikované.“
Julie: “Jo, je tak trochu ženatý.“
Karl: “Je co?“
Susan: “Není to tak, jak si myslíš.“
Austin: “No, na její obranu, jeho žena je v kómatu.“
Karl: “To… To stačí! Zakazuju ti se s ním stýkat!“
Susan: “Cože? Ne! Já od tebe rozkazy neberu!“
Julie: “Máma má pravdu, tati. Nemůžeš ženě říkat, s kým chodit a s kým ne. Je to její volba.“
Susan: “Přesně. Děkuji. Počkat, ne, to se netýká tebe.“
Karl: “Víš co, jestli tě nezajímají moje city, nevím, co tu dělám.“ A odejde.

Lynette se snaží vymyslet, jak přesvědčit Parkera, že se jí nemůže nic stát. A tak poprosí Arta (nového souseda), aby jí pomohl. A vymyslí si, že Art má super schopnosti. A ochraňuje hodné lidi před těmi zlými. A tak se už o svou matku nemusí bát, jelikož jí Art kdykoliv ochrání.

Detektiv přijde k Mikovi s povolením k prohlídce. Ale nemohou nic najít. Dokonce ani krabici s nářadím (což je divné, jelikož Mike je instalér). Později odpoledne přinese paní McClusky,…

Paní McClusky: „No, asi si to nepamatuješ, ale jedné noci před dvěma lety, odvezl jsi mě do nemocnice, když jsem měla srdeční slabost. Pravděpodobně jsi mi zachránil život. Takže, myslím, že ti to dlužim. Tady. A podává Mikovi kufřík s nářadím. Asi by jsi měl umýt ten hasák. Něco na něm je.

Orson přijde večer domů a zaskočí ho, když vidí svou matku. Orson není ani trochu nadšený z přítomnosti jeho matky v domě. Při večeři se spolu dokonce i pohádají. Bree vidí jak je Glorie zoufalá a tak se rozhodne, že by pár týdnů mohla bydlet s nimi. Ale Orson nechce. V tom tam přijde Glorie, že si chce se svým synem promluvit o samotě a vyhrožuje mu, že jestli jí pošle zpět do toho pečovatelského domova, tak řekne Bree jeho tajemství.

Julie jde prát a ptá se matky, jestli nechce také něco vyprat. Susan stojí u okna a dívá se smutně ven,…

Julie: “Mami, poslouchej. Vím, že jsem ti teď dala docela zabrat, a omlouvám se.“
Susan: “16 let být dokonalá. Muselo to skončit.“
Julie: “To je to, co nechápu. Vždy jsi věřila mému úsudku. Proč mi nemůžeš věřit s Austinem?“
Susan: “Vztahy nemají s dobrým úsudkem nic společného. Nezáleží na tom, jak jsi chytrá. Pořád si můžeš ublížit. Udělej si úkol. Já dodělám praní.“
Julie se jde pak podívat k tomu oknu a vidí tam jak se Edie líbí s Mikem.

Lynette s Parkerem nesou Artovi dort, co mu upekly, ale nikdo není doma a tak mu Lynette nechá dort na stole v kuchyni a zatím co píše vzkaz, Parker zmizel. Poté ho najde u Arta ve sklepě, kde má spoustu hraček pro děti a také na jedné zdi má vylepené fotky dětí.

Je tolik věcí, co bychom si přáli sdělit mladým. Rádi bychom je přiměli k tomu, aby nevyrostli tak rychle, ale neposlechnou. Chceme jim říct, že krása je pomíjivá. Ale odmítají tomu uvěřit. Varujeme je před následky jejich činů, ale stále nám vzdorují. Naneštěstí mladí nedokáží pochopit, že svět je nebezpečné místo. Takže je na nás, abychom udělali cokoliv pro jejich ochranu. Naprosto cokoliv.