3. díl – A Weekend in the Country

Bree s Orsonem odlétají na líbánky a čekají na letišti na svůj let. Orson jde pro něco k pití. Bree uvidí v televizi reportáž o mladých bezdomovích, . . .

Reportérka: “Počet mladých bezdomovců stálé roste. Toto je Andrew. Andrew, jaké to je žít na ulici?“
Andrew: “Není to zas tak hrozné. Však víte někdy vám někdo dá něco k jídlu… Hodně se dá najít v kontejnerech. Minulou noc Našel jsem kbelík s kuřetem, kterého se skoro nikdo ani nedotkl.“
Reportérka: „Andrew mi vyprávěl jeho srdcervoucí příběh. Matka alkoholička, otec zavražděn jejím přítelem a celé dětství zničené, když jej matka nechala na ulici.“ Bree je v šoku, v tom jí nějaká žena řekne:: Něco vám řeknu…někteří lidé by nemělo vůbec být dovoleno mít děti.
Orson mezitím přinese Bree kávu. Ale Bree se začíná oblíkat a brát své věci.
Orson: “Zlato, vzal jsem jeden navíc jen pro tebe…Bree, co se děje?“
Bree: “V televizi byl příběh mladých bezdomovců a jeden z nich byl můj syn.“
Orson: “O bože. Hned jak dorazíme do letoviska, zavoláme sociálku.“
Bree: “Orsone, nemůžeš ani myslet na to, že někam pojedem.“
Orson: “Zlato, lístky nám ale neproplatí.“
Bree: “Můj syn jí jídlo z kontejnerů.“
Orson: “Představ si ale, jak dobře se s tím vyrovnáš po pěkné dovolené…“
Bree: “Orsone! Moje dítě má problémy. Nenech mě vybrat mezi váma dvěma, protože, věř mi, prohrál bys! A teď, prosím, pohni zadkem.“

Doma řekne Bree Orsonovi jak to ve skutečnosti s Andrewem bylo. Že ho nechala stát na silnici. Bree se rozhodne ho najít a přivést domů.

Tom jel s dětmi kempovat (i s Kaylou). A Lynette s Gabby si dělají „beauty weekend“. Když jsou na masáži, volá Tom Lynette, že si zrovna vyhodil záda a že potřebuje aby okamžitě přijela. A jelikož se Noře porouchalo auto a nemá si jak jet vyzvednou Kaylu, poprosí Lynette, zda by mohla jet s ní.

Díky náhlému odchodu Lynette. Gabrielle musela zůstat poslední noc na výletu v lázních sama, ale jí to nevadilo. Vlastně se těšila na tichou večeři jen s jejími myšlenkami. Naneštěstí pro Gabrielle, její myšlenky se rychle stočily k nastávajícímu rozvodu, a k prázdnému domu, do kterého se brzy vrátí. A začínala mít vztek na všechny páry, které viděla…všude.

Susan s Ianem jeli do hor. Večer oba sedí u krbu a povídají si. Ian říká Susan, že v jeho životě hrála důležitou roli jen 1 jediná žena (jeho manželky), která je teď v komatu.

Ian: “Dobře, když na tom nezáleží, kam do tohoto spektra zapadáš ty? S kolika muži jsi byla ty?“ Susan se na Iana vystrašeně podívá.
Ian: “Promiň, bylo to sprosté. Beru otázku zpět.“
Susan: “Není to sprosté, ale nepodstatné.“
Ian: “Myslím, jenom číslo. Nic to neznamená. Ty znáš moje číslo, tohle bude fér. Je to, je to víc, než tři?“
Susan: “Devět.“
Ian: “Prosím, řekni, žes odpovídala německy.“ Pozn.:(angl. nein = něm. ne)
Susan: “Devět milenců není hodně. Devět milenců ze mě neděla děvku!“
Ian: “A proč seš naštvaná?“
Susan: “Protože ve skutečnosti to je jedenáct, dva jsem vyhodila a ty jsi na mě koukal divně i s těmi devíti.“
Ian: “Já nekoukal divně. Já jen…Nepracovala jsi v nahrávacím průmyslu?“
Susan: “OK, jen abys věděl, jedenáct není hodně pro ženu v mém věku.“
Ian: “Kolik ti je?“
Susan: “Co je tohle? Anketa?“ Susan se zvedne a odchází.
Ian: “Kam jdeš?“
Susan: “Do postele. Sama. To je něco, co jsem chtěla vždycky zkusit, ale nedostala jsem se k tomu.“

Když Gabriell bloudí sama v noci venku, najednou k ní přistoupí muž a ukáže se, že je to John. Začnou si spolu povídat. John jí začne vyprávět, že se mu teď daří. Že by měl moderovat jednu show. Gabriell zase řekne Johnovi, že se teď s Carlosem rozvádí.

Lynette se s Norou v autě pořád jenom hádají.

Nora: “Ty si asi myslíš, že jsem blázen.“
Lynette: “Ne! Jsi rozmanitá…Rozmanitá v tom smyslu, že by ti neuškodily prášky.“
Nora: “Lynette, jsou různé stupně šílenství.“ (Nora vezme Lynette za volant)
Lynette: “Ježíšikriste! Co to sakra děláš? Co blbneš? Co to sakra mělo znamenat?“
Nora: “Jéé, nech toho. Byl to jen vtip.“
Lynette: “Nebyl, vtipný to fakt nebylo. Jestli se chceš zabít, tak si posluž… ale mě do toho nezatahuj.“
Nora: “To bys ráda, co? Jásala bys, kdybych se zabila.“
Lynette: “To jsem neřekla. Ale kdybys to udělala, našla bych způsob, jak to překonat.“
Nora: “Zastav.“ Nora si vystoupí, stopne si kamión a pokračuje v cestě kamiónem. Po pár kilometrech, uvidí Lynette sedět u kraje silnice. A tak spolu pokračují v cestě.

Julie se učí a má v domě téměř všude puštěná světla, a spoustu jiných věci. A náhle jí vypadne proud a jelikož neví co musí udělat, jde za Edie, zda by jí s tím nepomohla. Ale Edie není doma. A otevře jí Austin v trenýrkách…

Julie: “Sakra, kam dneska všichni zmizeli?“
Austin: “Potřebuješ s něčím pomoct?“
Julie: “Spíš ne, pokud nevíš jak opravit jističe. Můj školní projekt vyhodil elektřinu.“
Austin: “A co to je za projekt?“
Julie: “Eh, no, je složitej.“
Austin: “Myslíš si, že jsem tak blbej, že nepochopím ten tvůj projektík?“
Julie: “Není to žádný projektík. Byla jsem dvakrát třetí ve státní soutěži.“
Austin: “Tak dokážeš opravit ty jističe? Většina domů postavených po roce 1990 nemá jističe, mají pojistky. Neodpálila jsi jističe. Jen vyhodila pojistky. Ale jinak neplánuju porazit dvojnásobného státního skorošampióna. Skočím pro baterku.“
Julie: “Možná by sis mohl vzít i tričko…a kalhoty. Kalhoty by se hodily.“

Ian přijde za Susan, aby se s ní udobřil.

Susan: “Hele, nechci nám to nějak kazit, ale.. prostě, když vím, že bych byla tvá teprvé druhá milenka, a to pro tebe může hodně znamenat…a já nechci, aby to znamenalo příliš moc.“
Ian: “Nechápu tě. Co tím myslíš?“
Susan: “Myslím tím, že když jsi tohle naposled dělal, vzniknul z toho vztah na celý život. A na to já nejsem prostě připravena.“
Ian: “A to si myslíš, že já snad jsem? Ujišťuju tě, že si dokážu užít bezpředmětný sex stejně jako ty.“
Susan: “Já nikdy neměla bezpředmětný sex.“
Ian: “Takže jsi … byla jsi hluboce zamilovaná… a oddaná všem tvým jedenácti úlovkům?“
Susan: “Nesuď mě, ty panici, plus jedna.“
Ian: “Dobře, dobře, vypadá to, že na to opět jdeme špatně.“
Susan: “Hele, Iane, víš ty co? Z tohodle nic nebude. Jdu spát, a ráno mě můžeš odvézt domů.“

Gabbriell se vyspala s Johnem. John chce objednat šampaňské, ale v tom mu volá jeho snoubenka, že jde za ním do pokoje. Gabby je v šoku, že je John zasnoubený a jí nic neřekl. John jí prosí ať si pospíší s oblíkáním, že jí Tami nesmí u něj v pokoji najít.

Gabriell: “Ne, já nikam nejdu. Vlastně chci vidět, jak se ta tvá bude červenat.
John: “Poslouchej mě. Jmenuje se Tammy Sinclair, stejně jako Sinclair Hotels Jejímu otci tohle všechno patří. Jestli tě tu nachytá, jsem úplně v háji.“ v tom klepe Tammy u dveří. John jí jde otevřít. V tom Gabby náhle není v pokoji. My pak můžeme vidět, jak vylézá z kufru, který dal John do výtahu.

Bree konečně najde Andrewa. Ten s ní ale nechce mluvit. Bree je smutná, moc by si přála, aby se vrátil domů. Když Orson vidí, jak je z toho Bree špatná, tak se rozhodne jednat sám. Orson najde Andrewa a nabídne mu 50 dolarů, když s ním půjde na oběd. Kde na něj apeluje, aby Bree už více netrestal a vrátil se s ním domů. Ale Andrew to odmítne.

Susan leží v noci v posteli a slyší dole hrát Iana na klavír. Jde za ním dolů a tam se spolu udobří.

John přijde za Gabbriell. Která sedí na zahradě a snídá. A vrací jí hodinky, které u něj v pokoji zapomněla.

John: “Nedivím se ti, že soptíš. Máš pravdu, měl jsem ti to říct hned. Ale když jsem tě tam v tom měsíčním svitu potkal, cítil jsem se hned jako v dobách, kdy jsme to spolu táhli.“
Gabriell: “Já taky. Chceš se posadit? John se posadí vedle Gabby. Na tebe se nedá zlobit moc dlouho.“
John: “To jsem rád, nechci totiž, abychom to ukončili rozhádaně.“
Gabriell: “Kdo mluví o konci?“
John: “O čem to mluvíš?“
Gabriell: “No, já jsem teď svobodná, a myslela jsem si..“
John: “Gaby…já se budu ženit.“
Gabriell: “Jasně, když jsme byli spolu, tak i já jsem byla vdaná.“
John: “Jo, ale…tak to já nechci.“
Gabriell: “Jo, tak jsem si to taky představovala, ale věř mi, manželství není sranda.“
John: “Já vím, ale..Já miluju Tammy. Nechci to zvorat. Člověk tohle párkrát zvorá, a nakonec skončí sám.“
Gabriell: “Jo, tak to může skončit.“ John políbí Gabriell na tvář.
John: “Sbohem, Gabrielle.“

Edie si přišla do nemocnice pro CD přehrávač, který půjčila Susan a ta ho odnesla Mikovi do nemocnice. Když je na odchodu, otočí se a všimne si, že Mike se probral.

Andrew se vrátil domů.

Všichni s sebou táhneme nějaké břemeno. Samozřejmě je pro nás lepší, když máme někoho, kdo nám pomůže s nákladem. Ale většinou je lepší břemeno, které s sebou neseme upustit, a tak se dostat domů rychleji. Musíme ovšem počítat s tím, aby na nás někdo doma vůbec čekal s přivítáním. Proč musíme tak teskně tato zavazadla svírat, i když tak zoufale chceme pokračovat v cestě. Protože existuje vždy malá šance, že utečeme příliš brzo.