22. díl – No One is Alone

Bree nabídne Susan a Julii, aby zatím bydleli u ní, než opraví svůj dům. Za Susan přijde pojišťovací agent a Susan se ho ptá, kdy dostane peníze z pojistky domu, že potřebuje začít co nejdříve s opravami. Pojišťovák jí oznámí, že v požární zprávě stojí, že její dům zapálil žhář, takže jí peníze zatím dát nemůže, dokud věc pořádně neprošetří. A ptá se jí, jestli nemá nějaké nepřátelé.
Felicity ukradne Paulovi klíč od jeho domu.
Susan přijde za Edie.

Edie: “Co chceš?“
Susan: “Je to taková nepříjemnost a omlouvám se za to, jak to musí znít, ale… je nějaká možnost, že jsi… zapálila můj dům?“
Edie: “Ano.“
Susan: “Cože?“
Edie: “Ano, zapálila jsem ti dům, ty ubohá malá děvko.“
Susan: “Edie! Proč bys to dělala?“
Edie: “Jak mě můžeš obviňovat, když jsi mi poslala ten děsný dopis?“
Susan: “Dopis? Jaký dopis?“
Edie: “Ten, jak jsi mi vrazila nůž do zad, když jsi spala s Karlem.“
Susan: “Neměla jsi ho dostat. Ukradla jsem ho pošťákovi.“
Edie: “Takže si přede mnou chtěla skrývat pravdu?“
Susan: “To teď nebudeme řešit. Hlavní je, že jsi úmyslně založila požár v mém domě.“
Edie: “Koukni, připouštím, že jsem to možná trošku přehnala.“
Susan: “Trošku? Já nemám střechu nad hlavou, Edie! Nemůžeš přece jít a vypalovat lidem domovy.“
Edie: “Proč ne? Ty jsi zničila ten můj. Odloudila jsi mi Mika a spala s ním snoubencem? Nebylo co řešit. Máš štěstí, že jsem ti nezapálila auto.“
Susan: “Mám to. Půjdu na policii a řeknu jim, co jsi udělala.“
Edie: “Udělala co? Nic jsem neudělala.“
Susan: “Cože? Přiznala jsi se.“
Edie: “Nepřiznala. Ještě někdo slyšel moje přiznání? Haló? Haló? Žádní svědci. Žádný důkaz, žádné přiznání. Myslím, že už jsme skončili. Můžeš jít domů. Aha, počkej…ty žádný nemáš.“

Tom jede do Atlantic City, jelikož se tam má setkat se svými kamaráda a říká to Lynette, která z toho není moc nadšená. A řekne mu, že Ed našel účtenky podle kterých byl v Atlantic City během posledního měsíce už 3x. Tom se začne smát.

Lynette: “Tome, bylo by pro tebe lepší, kdyby si se teď nesmál.“
Tom: “Mám pokazit překvapení? Protože je to velké překvapení.“
Lynette: “Myslím, že jo. Pokaž ho.“
Tom: “Cestuji do Atlantic City obchodně. Abych se připojil k Jerryho Huffingtonské reklamní. Jestli mi nevěříš, můžeš si s ním promluvit. Osobně.“ Tom podává Lynette vizitku. Lynette objeme Toma a položí vizitku na postel vedle Tomovy tašky.
Lynette: “Jsem… šťastná a ulevilo se mi.“
Tom: “Ty jsi myslela, že tě podvádím?“
Lynette: “Ne! Rozhodně ne.“
Tom: “Lynette…“
Lynette: “Ne! No, trošku. Omlouvám se, omlouvám se. Ed našel účty na květiny a divadlo, tak jsem myslela, že…“
Tom: “Šel jsem s Jerrym na představení a ty kytky byly pro Miltovu ženu.“
Lynette: “Nemusíš mi to říkat, ale proč si kupoval kytky Miltově ženě?“
Tom: “Tom: Lynette…“
Lynette: “Promiň. Konec debaty. Je to skvělé. Miluji tě!“ Lynette si všimne, jak si tom nenápadně vzal vizitku zpátky.

Xiao-Mei je těhotná. A Corlos se teď o ní stará více než o Gabriell a to se Gabby ani trohu nelíbí.

Gabriell: “Carlosi…Co se děje?“
Carlos: “Xiao-Mei se necítí dobře, takže místo ní luxuji.“
Gabriellse ptá Xiao-Mei: „Takže ty jsi odstěhovala celou mojí kosmetiku? V koupelně nic není.“ Xiao-Mei, ukáže na stolek v hale, kde je krabice plná Gabrieliných kosmetických věcí.
Gabriell: “Co to sakra je?“
Carlos: “Zapomněl jsem ti to říct. Nemůžeš ty prostředky dál používat. Můžou za Xiao-Meininu ranní nevolnost.“
Gabriell: “Všechny? I můj gel na vlasy?“
Xiao-Mei: “Zvedá se mi z něj žaludek.“
Gabriell: “No, dodává mi objem, takže hádám, že obě máme problém.“
Carlos: “Musíš o sebe tak moc pečovat?“
Gabriell: “Ty nejsi modelka, Carlosi. Pečovat o sebe je moje jediná dovednost.“
Xiao-Mei: “Prosím, nehádejte se. Jestli bude paní Solis špatně vonět, zvládnu to.“
Gabriell: “Dobře. Naučím se bez toho žít. Ale jestli moje vlasy budou smrdět jako vlasy, nechci slyšet ani slovo.“

Bree propásla Danieliny narozeniny a tak se jí to teď snaží vynahradit a rozhodla se, že pro ní udělá tu nejlepší oslavu. Ale nakonec je z celé oslavy spíše propadák. To poté, co Bree kvůli maličkosti jako kousek chybějící polevy na dortu, tak celá párty skončí ostudou. Jelikož Bree začne vyšilovat, kdo to udělal.
Betty sedí před dveřmi ve sklepě, kam zavřela Matthewa. Matthew bouchá na dveře.

Matthew: “Mami? Vím, že tam jsi. Prosím, mluv se mnou. Mami, chci se něčeho napít. Vody. Džusu. Čehokoliv. Prosím. Chceš, abych přiznal, že jsem to na Caleba připravil? Ano, připravil. Začal jsem přemýšlet o všech tě letech… letech, kdy jsme se o něj starali a…a uvažoval jsem, že jednou odejde a budeme žít normálně. Je mi to líto. A teď už mě odtud pusť, mami.“
Betty: “Proklínám tě! Klidně bys tu zůstal a nechal mě bezdůvodně zavraždit tvého bratra. To je neodpustitelná zrada. Takže jsem ovládána vztekem. Nejlepší bude, když tam zůstaneš, protože kdybys byl venku, nevím, co bych ti mohla udělat.“

Susan si jde k Mikovi pro radu, ohledně instalování odposlechu. Jelikož se chce Edie dostat pod kůži a donutit jí k přiznání, že to ona zapálila její dům. Protože se chce nejdřív dostat od Bree z domu. A tak jí Mike navrhne, aby s Julií zůstali u něho.

Mike: “Kdyby nebyla jiná možnost, můžeš vždycky zůstat tady.“
Susan: “Omlouvám se. Navrhl jsi, abych se k tobě nastěhovala?“
Mike: “S Julií byste byly ve druhé ložnici. Říkala…říkala jsi, jak chceš, abychom zase byli přátelé a měla jsi pravdu. Není žádný důvod, proč bychom nemohli být přátelé.“
Susan: “Jsi si jistý, že tě nebudu rušit při tvém randění? Víš, to děvče, se kterým si byl v kině?“
Mike: “Ne. To byla jednorázovka. Ale co ten chlápek? Orson?“
Susan: “Jenom slyšel o požáru a přišel pomoc. Jsme přátelé.“
Mike: “Aha. Takže nikdo z nás s nikým nechodí.“
Susan: “Asi ne.“

Lynette se rozhodne sledovat Toma na jeho cestě do Atlantic City. Jelikož mu na tu jeho povídačku neskočila. A chce znát pravdu. Zatím co bude Lynette pryč, tak se jí o děti postará paní McClusky. Lynette sleduje Toma celý den. Večer Tom přijede autem k nějakému domu a jde dovnitř. Lynette ho sleduje a za okny vidí, jak nějaká žena dala Tomovi skleničku s pitím a jdou spolu po schodech.
Daniell jde v noci za Matthewem, ale nikdo jí neotvírá. A tak vejde sklepem do domu. Ve sklepě uslyší Matthewa.

Susan přijde v noci domů a najde Bree, jak čistí koberec. A ptá se jí proč nespí, Bree se jí svěří že v noci teď nemůže spát. Bree se svěří Susan, že Andrew neutekl z domova, jak všude říká, ale že ho vysadila u silnice a řekla mu, že už s ním dál nemůže žít a odjela pryč. A tak proto je poslední dobou tak nervózní a proto zkazila oslavu Daniell. Jelikož v noci nemůže spát. Protože když spí, tak sní a její sny vždy směřují k Andrewovi.

Po pár nocech na gauči toho má Gabbriell už dost a tak se rozhodne zakročit. Naleje svůj parfém do rozprašovače a postříká jím celou svou ložnici.
Tom přijede z cesty domů, ale nikoho doma nezastihne. Tak jde naproti k paní McClusky, a ptá se jestli neví kde je Lynette. Že mu nebere ani telefon.

Paní McClusky: “Sbalila děti a odjeli.“
Tom: “Sbalila je? Proč?“
Paní McClusky: “Sledovala tě v Atlantic City. Ví o té další ženě. Máš štěstí, že nejsi můj manžel, chlapče.“

Susan přijde s nainstalovaných odposlechem za Edie, která se jí přizná, že to ona zapálila její dům. Ale Susan se jí pořád vyptává, až Edie dojde, že má odposlech a roztrhne jí košili a najde ho tam. Edie začne Susan honit po okolí. Pak se začnou prát o ten odposlech. Susan strčí Edie, ta spadne uhodí se o strom, ale na tom stromě je vosí hnízdo. Takže vosy Edie pořádně poštípou. Až Edie skončí v nemocnici. Druhý den jí tam jde Susan navštívit.

Susan: “Ahoj. Nejdřív se chci omluvit za ten žlutý kabátek. A taky… už se nezlobím za to, co jsi udělala. Nechci, abys šla do vězení. Našla jsem řešení. Proč nezajdeš na policii a neřekneš, že jsi u mé garáže viděla nějakého vandráka s plechovkou benzínu? Když to uděláš, zničím tu pásku. Pojišťovna uhradí škodu a nikomu se nic nestane. Nezní to skvěle?“
Edie: “Pojď blíž. Vezmi si tu svojí prašivou dohodu a strč si jí někam.“
Susan: “Edie…“
Edie: “Byla si u všeho špatného, co se mi kdy stalo. Takže už žádné předstírání, že jsme přítelkyně. Až odtud odejdu, zničím tě.“
Susan: “Dobře, myslím, že z tebe ještě mluví ty prášky, takže se zítra vrátím.“
Edie: “Neobtěžuj se.“
Susan: “Dobře Edie, mám potíže.“
Edie: “Myslím, že si pustíš vodu a celé sousedství přiběhne. Všichni.“
Susan: “To není pravda.“
Edie: “Ale je. Nikdy nevynecháš příležitost, abys hrála oběť a myslíš, že když tě každý přijde zachránit, znamená to, že jsi milována. Ale tak to není. Znamená to, že jsi bezmocná. Teď vypadni. Prostě jenom vypadni.“

Susan odmítne Mikův návrh, aby se k němu s Julií nastěhovali. Ráda by to zvládla sama.
Sarlos je na Gabby naštvaný za to co udělala s tím parfémem Xiao-Mei. Ale Gabbriell je spokojená, jelikož je zase zpět ve své posteli. Nakonec se pohádají a Carlos řekne, že tu dnes spát nebude, jelikož je tu trochu jedovaté ovzduší.

Xiao Mei jde z kuchyně, kde si byla udělat něco k jídlu a vidí jak Carlos leží na gauči.
Xiao-Mei: “Taky tě vyhodila?“
Carlos: “Manželství je komplikované Xiao-Mei. Jednou na to přijdeš taky. Chceš koukat na brakovou americkou televizi?“
Xiao-Mei: “Udělal jsem ti sendvič. Je tam rostbíf.“
Carlos: “Proboha. Gaby mi tyhle věci zakázala. Zabije mě, když budu jíst červené maso.“
Xiao-Meise na Carlose zamilovaně podívá: Já to neřeknu.“ Carlos si od ní vezme sendvič.
Xiao-Mei: “Chutná?“
Carlos: “Výborný.“

Bree nese vyprané obleční Daniell do pokoje a na posteli najde dopis:

Mami, společně s Mathewem odcházíme pryč a už se nikdy nevrátíme. Jestli chceš, abych byla šťastná, nepokoušej se nás najít. Žít v tomhle domě s tebou bylo jako vězení. Dohnala jsi mě k tomu, takže obviňovat můžeš jenom sama sebe. Měj se hezky. Danielle.
Bree si sbalí věci a odchází.

Bree: “Dobrý den. Jmenuji se Bree Van De Kamp a chci se přihlásit na psychiatrické pozorování.“
Zdravotní sestra: “Dobře, jaké máte potíže?“
Bree: “Myslím, že jsem se nervově zhroutila.“

Paul v noci vstane a jde si do kuchyně pro něco k pití a najednou uklouzne, když si rozsvítí, tak vidí že všude okolo je krev. Jde po „krvavé stopě“ až dojde až do garáže a najedou se tam objeví policie. Paul říká, že o tom nic neví, že to všechno na něj Felicity nastražila. Policie otevře kufr, kde najde 2 lidské prsty.
Pro každého z nás je strašlivým okamžikem chvíle, kdy zjistíme, že jsme zůstali sami na světe. Rodina, co nás jednoho dne opustila, Manžel, co nás možná tajně zrazuje, dcera, co jsme jí měli moc rádi, se k nám nechce vrátit a tak můžeme všichni skončit sami. Samozřejmě, samota má někdy i své výhody.
Například…

Felicity je v nějaké horské chatě. Muž jí právě předává klíče.

Muž: “Omlouvám se za ten prach, paní Huber.“
Felicity: “Takhle vysoko v horách nemáme moc turistů. Přijde první sníh a tohle místo je úplně odříznuté. Zapomenutý kout země, tomu já říkám prázdniny.“