17. díl – Could I Leave You?

Druhý den se přijde Dr. Ron podívat na Susan jak se jí daří po operaci a ptá se jí, kdo je Mike. Susan ale tvrdí, že žádného Mika nezná. Také řekne Ronovi o svých potížích se zdravotním pojištěním a že kvůli tomu, aby mohla na operaci, a měla zase zdravotní pojištění se musela znova provdat a vzala si svého bývalého manžela Karla. Večer pozve Rona k nim na večeři, aby lépe poznal Karla a viděl, že mezi ní a Karlem vůbec nic už není. A jakmile se Susan uzdraví, tak má v plánu se zase s  Karlem rozvést.

Bree sice chodí na sezení alkoholiků, ale je přesvědčena že žádný problém s alkoholem nemá. Tvrdí, že tam chodí jen kvůli synovi. Peter dá Bree svou vizitku a řekne jí, pokud bude mít nějaký poblém nebo si bude chtít jenom popovídat, má mu zavolat.

Gabriell a Carlos se mají setkat s potencionální matkou svého dítěte. Ale bohužel „s výrobcem je menší problém“ – je ošklivá. Právník seznámí Carlose a Gabriell s Libbi, tanečnicí u tyče a jelikož je to „výstavní kus“, tak jsou z ní nadšeni.

Andrewovo právník za ním přijde domů a domlouvají se na taktice u soudu. Jsou u Andrewa v pokoji. Bree jim tam přinese občerstvení.

Andrew: “Musíte mě odsud dostat. Ta mrcha mě přivádí k šílenství.“
Právník: “Tohle nebude snadné. Její pití sice bylo naším trumfem, ale když teď dochází mezi anonymní alkoholiky…“
Andrew: “Musíme něco udělat, protože jestli vyhraje, pak mě bude vlastnit.
Právník: “Moje rada? Přesvěčit jí, že je v jejím nejlepším zájmu, aby tě nechala odejít. Určitě se s ní nebudeš chtít setkat u soudu.“
Andrew: “Proč?“
Právník: “U rodinného soudu znamená dobré vystupování všechno. Jestli bude hrubá, urážlivá a bezcitná, budeme na tom dobře. Ale jestli je nějaká věc, kterou tvoje máma umí, tak je to pěkné vystupování.“

Matthew chce od matky, aby mu půjčila 50 dolarů, aby mohl Daniell koupit dárek k narozeninám.

Betty: “Napiš jí básničku. Ta je zadarmo.“ A začne hrát opět na piáno. Matthew bouchne do piána.
Betty: “Potřebuješ ještě něco jiného?“ Matthew začne na matku křičet.
Matthew: „To mám o ty peníze žebrat? Dělám to, protože mi nedovolíš chodit do práce. Hlídání tvého bratra je práce na plný úvazek. Pro nás oba a ty to víš. Kašlu na něj!“
Betty: “Matthewe!“
Matthew: “Ne, myslím to vážně, protože pro nás oba naše životy skončily a proč? Je to už skoro rok a ještě neudělal žádný pokrok.“
Betty: “Vidím, jak se zlepšuje!“
Matthew: “To protože vidíš, co vidět chceš. Je načase dát ho pryč, mami. Najít nějaké profesionály, co se o něj dokážou postarat. Nemusíme se stěhovat. Můžeme si vzít naše životy zpátky.“

Všichni jsou na poradě. Donovan (malý kluk) přijde za matkou, že má žízeň, ta ho jde nakojit a všichni se začnou bavit o tom, jak jim to vadí.

Lynette: “Říkat matce, jak má vychovávat dítě, je vyhlášení války. Ztratíme jí.“
Ed: “Vždyť je mu už 5. Je to nechutné! Nemůžeme zůstat slepí k tomu, jak je vyčerpaná pokaždé, když kojí. Dobře víme, o co tu jde. Ruší to. Nesmíme dovolit, aby jí viděli klienti.“
Lynette: “A kdo jí to řekne?“
Najednou nastane ticho.
Ed: “Ty jsi žena. Pro tebe bude snadnější mluvit s ní o mléku, ňadrech a tak.“
Lynette: “Ne! Prosím, nenuťte mě to udělat. Proč jí to neřekne třeba Jerry?“
Jerry: „Včera jsem se jí pokoušel sbalit. Nebylo by to vhodné.“
Lynette: “Nemůžeme to udělat tak, aby se neurazila.“
Ed: “No tak Lynette, udělej to pro ostatní.“
Lynette: “Dobře. Ale připomínám, že ostatní jsou pěkní zbabělci.“
Ed: “Ostatní si toho jsou vědomí a přijímají tvé opovržení.“

Libbi odmítla Carlose a Gabriell jako rodiče. Protože jsou mexičané.

Gabriell: “Cože?! Proč… ale to je diskriminace. To je nezákonné. Můžeme jí nechat zavřít.“
Carlos: “Je to její dítě. Může si s ním k čertu dělat, co bude chtít.“
Gabriell: “Ne! Nemůžeš odsuzovat lidi jenom podle barvy jejich kůže.“
Carlos: “My jsme odsoudili ty matky jenom kvůli jejich vzhledu.“
Gabriell: “To je něco jiného.“
Carlos: “Proč?“
Gabriell: “Protože jsem četla ústavu a tam se nezmiňují o ošklivých lidech.“
Carlos: „Nebudeme se kvůli tomu hádat. Je konec. Najdeme si někoho jiného.“
Gabriell: “Ne. Ne, ne, ne. Chci dítě od té ženy a taky ho dostanu.“
Carlos: “A jak to prosím tě chceš udělat?“
Gabriell: “Nejdříve jí ukážu naše daňové odvody. Až uvidí, kolik máme peněz, tak mám takové tušení, že budeme vypadat mnohem bělejší.“

Ron, Karl a Susan spolu večeří. Ron s Karlem se chtějí vrhnout do mytí nádobí, ale v kuchyni je potopa a tak ho Karl pošle za panem Delfinem co bydlí přes ulici a je to instalatér. Delfino mu řekne, že se jmenuje Mike a že chodil se Susan. Ron udělá Susan scénu. Susan mu to chce vysvětlit, ale Ron nechce. Ron se k Susan chová násilnicky, až musí Mike zasáhnout. Ron řekne Susan, že už spolu skončili.

Gabriell jde za Libbi do stript clubu, kde pracuje. Je zrovna zkouška a jedna z tanečnice najednou řekne.

Tanečnice: “Páni! To jsou ale šaty.“
Libbi se otočí a tam stojí Gabriell.
Gabriell: “Děkuju drahoušku. Docela dobrý na mexického přistěhovalce, ne?“
Libbi: “Podívej, rozhodně nejsem nějaký rasista. Jenom chci to nejlepší pro svoje dítě. Proč by se měla usadit u Mexičanů ze střední třídy, když vím, že mohu najít bohaté bílé lidi, co jí adoptují?“
Gabriell: “Prosím tě. Připadám ti jako střední třída?“
Libbi: “No, asi jsem v Bealově kanceláři neviděla všechno. Když jsem se zmínila o těch těch dárcích, tvůj manžel naznačil, že si toho Harleye nemůže dovolit.“
Gabriell: “Takže nějaký dárek by ti pomohl změnit názor? Dobře. Tak co chceš?“
Libbi: “Ještě nevím.“ Začne se koukat Gabriell na krk.
Gabriell: “Máš ráda šperky? Tady máš.“Gabriell si sundá svůj řežízek.
Libbi: “To jsou pravé diamanty?“
Gabriell: “Ten uprostřed má tři karáty, drahoušku.“
Libbi: “Nikdy jsem neměla pravé diamanty.“
Gabriell: “Já a můj manžel ti můžeme nabídnout spoustu pěkných nových věcí.“
Libbi: “Když vám přenechám své dítě.“
Gabriell: “Jak se říká, nikdo nic nedává zadarmo.“
Libbi: “Dobře.“
Gabriell: “Opravdu? Dojednáno?“
Libbi: “Dojednáno. Ale o naší dohodě nesmíte nic říkat právníkovi, protože kdybysme se dohodli, strhnul by si procenta a tak. Vždycky jsem nerada počítala.“

Gabriell je na odchodu, ale najedno se zastaví a otočí.

Libbi: “Něco je špatně?“
Gabriell: “Neodmítla jsi nás proto, že jsem Mexičané, viď?“
Libbi: “To opravdu ne.“
Gabriell: “Tak proč jsi mě do tohohle zatáhla?“
Libbi: “Protože jsem myslela, že když nebudete mít hned moje dítě, donutí vás to být mnohem štědřejší.“
Gabriell: “Teda. Jsi chytřejší, než jsem si myslela.“
Libbi: “Jsem chytřejší, než si kdokoliv myslí.“

Bree je nákupním centru a potká tam Andrewa s Justinem.

Bree: “Co si myslíš, že děláš? Měl jsi být na hřišti.“
Andrew: “No, kupuju si pásek.“
Bree: “A za co? Nemáš žádné peníze.“
Andrew začne matce mávat kreditkou před očima
Bree: “Vzal jsi to z mé peněženky. Jdeme domů. Počkáme, dokud neřeknu soudci o krádeži mojí kreditní karty. S případem tvé právní způsobilosti by to mohlo udělat divy.“
Andrew: “Nemyslím, že to budeš tahat před soud.“
Bree: “A proč si to myslíš?“
Andrew: “Protože pak budu přinucen vypovídat o svém dětství.“
Bree: “A? Měl jsi to nejkrásnější dětství, jaké znám.“
Andrew: “Jsi si tím jistá? Protože si začínám vybavovat nějaké týrání.“
Bree: “Soudce ti tohle ale vážně neuvěří, Andrewe, a já te pak porazím.“
Andrew: “Ale já nemluvím o tomhle týrání. Je velmi zajimavé, že čím mám větší zlost, tím více ty potlačené vzpomínky vyplouvají na povrch.“
Bree: “To snad nemyslíš vážně.“
Andrew: “Třeba jak jsi se mě dotýkala na místech, kde jsi neměla…“
Bree: “Nikdo ti z toho neuvěří ani slovo.“
Andrew: “Možná, ale víš, jací jsou lidé. Třeba budou říkat, že ti věří, ale… vždycky budou pochybovat. Takže kdybych byl tebou…táhnul bych zpátky do pekla.“

Bree si poté objedná ještě víno a v noci se vzbudí v obchodním domě a volá Petra a prosí ho o pomoc. Říká mu o svých problémech se synem.

Daniell přijde v noci domů, ale nikdo tam není. Ve svém pokoji najde Caleba. Ten jí přeje všechno nejlepší k narozeninám. Ale Daniell ho vyhodí.

Lynette nabídne Donovanovi čokoládové mléko a on ho vypije. Druhý den najde Lynette Veronicu jak brečí ve své kanceláři. A ptá se co se stalo. Veronica je naštvaná, že její syn už odmítá její mateřské mléko. A nejvíc jí na tom štve, že teď zase přibere.

Veronica: “Kojení byla jediná věc, která mi zatím držela linii. Každá pauza na jídlo byla jako 30 minut cvičení. Teď se budu zase muset vrátit do fitcentra!“

Susan leží v obývacím pokoji na pohovce a přijde za ní Mike.

Mike: “Ahoj. Julie mě pustila dovnitř.“
Susan: “To vidím. Takže už si přepral všechny cizince v naší ulici a teď jdeš od domu k domu?“
Mike: “Cítím se mizerně kvůli tomu, co se stalo.“
Susan: “Jestli už nechceš být můj přítel, tak dobře. Neodháněj jediného chlapa, který se pro tu práci nabídl jako dobrovolník.“
Mike: “Vím, že jsem to přehnal. Ale přiznej si, že on na tebe křičel?“
Susan: “Zasloužila jsem si to, věř mi. Potom, co jsem udělala… Bože, to jsou potíže. Neodpovídá na moje telefony.“
Mike: “Co jsi udělala?“
Susan: “Něco jsem řekla Dr. Ronovi před tou operací a to ho… zničilo.“
Mike: “Co?“
Susan: “To ti nemůžu říct.“
Mike: “Ale ano. Můžeš mi svěřit všechno. Víš to.“
Julia vejde do pokoje. Mami, telefon.“
Julia: “To je Dr. Ron.“
Susan říká Mikovi
Susan:: „Potřebuju to vzít.“
Mike: “Můžeme si o tom promluvit později?“
Susan: “Ne. Ne, opravdu…Jaký by to mělo smysl?“
Mike se zvedne a odejde.

Přesně v té chvíli, kdy Dr. Hanson Mills přestřihl další pupeční šňůru, další pouta ve městě byla přetrhána. Jako to mezi dítětem a matkou, která nechce, aby rychle vyrostlo. Nebo v případě dobrého vína a hospodyňky, která si stále nepřipouští, že má problém. Nebo mezi ženou a jejím přítelem, který nedokáže odpustit její zradu. Volba k odloučení od toho, co máme rádi, bývá bolestivá a jenom jedna věc je horší. Když někdo, komu jsme důvěřovali, udělá tu volbu za nás.