15. díl – Thank You So Much

Susan, Julie a Karl sedí v kuchyni,. . .

Karl: “Susan, posloucháš mě? Je to pojistný podvod. Oba můžeme jít do vězení. Nikomu nesmíme říct, že se vezmeme.“
Susan: “Vím. Poslouchala jsem tě.“
Karl: “Předmanželská smlouva je hotová. Můžeme to podepsat na radnici. 11:30, Středa dopoledne? A ta tvoje operace je ve čtvrtek?“
Susan: “Jo.“
Karl: “Dobře. Pojistka platí od chvíle, kdy si řekneme „Ano“. Už musím jít.“
Julie: “Vím, že se mě na to nikdo neptal, ale myslím si, že celá tahle věc je velká chyba a já nechci zažít další ošklivý rozvod.“
Susan: “Neboj se, drahoušku.“
Julie: “Tentokrát je to jenom obchodní dohoda. Měla by být, protože jestli uvidím jak po sobě pokukujete, tak slibuji, že půjdu do pojištovny a tam všechno řeknu.“
Susan: “Takže asi nemáme očekávat svatební dar, co?“

Bree poslední dobou hodně pije. Dokonce spala už i na trávníku před domem.

Gabriellina matka přijela na návštěvu. Gabriell řekne matce, že nemůže mít děti a tak se její matka nabídne, že by jim udělala náhradní matku. Ale Gabby nechce. Carlosovi se ta myšlenka zdá být dobrá a chce po Gabbrill, aby o tom přemýšlela.

Lynette a Tom musejí o víkendu pracovat a tak poprosí Bree, aby hlídala děti. Ale Bree usne a tak děti utečou a jdou za rodiči do firmy. Lynette je za to na Bree naštvaná.

Gabriell svou matku nenávidí, jelikož před lety utekla z  domova potom co jí její nevlastní otec znásilnil a matka o tom věděla a nic s tím nedělala. Carlos odváží Gabrielinu matku do hotelu a řekne jí o znásilnění Gaby.

Lucia: “Já vím, že spolu spali, Carlosi. Ale byla to Gabriela, kdo někoho svedl.“
Carlos: “Prosím?“
Lucia: “Stále na mě žárlila. Ani nevíš kolikrát si zkoušela moje boty, navlékala moje šperky…a já křičela, ať nechá moje věci na pokoji, ale chtěla všechno, co jsem měla já. A jednu noc se zahleděla na Alejandra. Věř mi, nikdo nebyl znásilněn.“
Carlos: “Lucio, vždyť jí bylo jenom 15.“
Lucia: “Spousta mužů mě během let opustila a já nikdy nevěděla proč. Ale když odešel Alejandro, přesně jsem věděla, co se stalo. Gabriela dopustila, aby se do ní zamiloval. Trvalo mi spoustu let, než jsem jí dokázala odpustit.“

Carlos přijde domů a Gabriell se ptá jak to šlo s její matkou. Carlos řekne Gabby že přemýšlel, a že by se možná měli porozhlédnou po nějaké adopci.

Edie najde u Karla prsten a říká Susan, že si myslí, že jí chce požádat o ruku. Susan to řekne Karlovi.

Karl: “Já už přijdu na to, jak nějak zvládnout Edie.“
Susan: “Jak? Jak chceš zvládnout Edie? Všechny její sny byly dnes večer zničeny. Asi se ti to nebude líbit, ale třeba můžeš jít ven, koupit jí květiny a všechno bude lepší.“
Karl se zamyslí
Karl: „A pak jí požádám o ruku.“
Susan: “No, to už je trošičku moc.“
Karl: “Není. Opravdu. Vlastně jsem to nakonec stejně chtěl udělat. Samozřejmě se budeme muset rozvést, než se s ní ožením. Ale… no… co?“
Susan: “Nic. Já jenom…nevěděla jsem, že jí máš až tak rád.“
Karl: “Je jako přerostlé dítě. Co se děje, Susie Q? Žárlíš?“

Lynette vynáší smetí a přijde za ní paní McClusky, a říká jí, že slyšela o tom, co se včera stalo.

Paní McClusky: “Stále ještě hledáte nějakou chůvu?“
Lynette: “Prosím?“
Paní McClusky: “Možná jsem stará, jak říkáte, ale nikdy bych se neopila a neztratila tři děti.“
Lynette: “Co?“
Paní McClusky: “Cítila jsem z Bree van de Kamp víno, když hlídala vaše kluky.“
Lynette: “To je směšné.“
Paní McClusky: “Opravdu? Včera jsem jí našla, jak leží před domem na trávníku a byla opilá jak doga.“
Lynette: “Už se s Bree známe léta. Opravdu si nemyslím, že by pila, když hlídala mé děti.“
Lynette: “Takže… můžete jít pouštět jedy někam jinak, ano?“
Paní McClusky: “Myslela jsem, že vám udělám laskavost, když to budete vědět.“

Lynette jde za Bree, která právě vynáší smetí.

Lynette: “Už jsi se zotavila z toho včerejšího záchvatu?“
Bree: “Popravdě, stále to nemůžu pustit z hlavy. Je to strašné, co?“
Lynette: “To ano, ačkoliv stále nedokážu pochopit, jak se okolo tebe mohli kluci proplížit.“
Bree: “Však víš, jací jsou kluci v jejich věku. Jsou strašně rychlí. Jako blesk.“
Lynette: “To jo, ale Penny…“
Bree: “Penny?“
Lynette: “Stále nerozumím tomu, jak jí Porter a Preston dokázali dát do kočárku a odejít předními dveřmi, bez tvého povšimnutí. Hádám, že jsi na chvilku usnula. Něco takového se mohlo stát.“
Bree: “Víš, že se myslím, že se to stalo, když jsem uklízela v kuchyni a proto jsem je neslyšela. Myčka dělala strašný rámus.“
Lynette: “Omlouvám se, bude to znít hloupě, ale musím se zeptat, jinak by mě to trápilo. Pila jsi, když si hlídala mé děti?“
Bree: “Ne! No…možná jsem si dala malou skleničku Chardonnay.“
Lynette: “Sakra, ty jsi pila a pak jsi usnula.“
Bree: “Jestli jsem na okamžik zamhouřila oči, Lynette, tak za to můžou ty prášky, co beru.“
Lynette: “Opravdu? To je ten důvod, proč si včera spala na trávníku?“
Bree: “Mluvíš se mnou velmi špatným toném, snad ti nemusím připomínat, že jsem ti prokazovala laskavost? „
Lynette: “Vystavila jsi moje děti nebezpečí a pak jsi o tom lhala. Uvědomuješ si, jak špatně to mohlo skončit? Máš problémy s alkoholem?“
Bree: “Ne! Jediný problém, který mám, jsou tvoje děti. Jsou nenapravitelní, protože je necháš dělat psí kusy. A i kdybych usnula, měli počkat jako bych byla v  koupelně nebo vyřizovala telefon nebo žehlila prádlo.“
Lynette: “A jen tak, za den, kolik skleniček vína si dáš?“
Bree: “Nebudu se o tom bavit.“
A odejde do domu.

Někdy všichni potřebujeme trošku pomoc…tak žádáme o malé laskavosti.

Lynette jde k popelnici a vytázne z ní všechny flašky, co tam Bree naházela.


Susan a Karl mají svatbu.

Susan: “Díky. Něco ti dlužím.“A usměje se na Karla. Ale vždycky je nejlepší, být opatrný, když nám někdo chce pomoc.
Oddávající: “Dobře, tak pokračujte. Polibte nevěstu.“

Protože když i ty nejmenší laskavosti…

Paní McClusky: “Určitě Tome. Ráda ti je pohlídám. No a už jste si všimnul, jak mám zanesené okapy.“

…něco stojí. Někdo pak jedná,…

Lucia telefonuje: “Slyšela o tvé operaci teto Inez a okamžitě přiletím, abych ti pomohla. Já jsem taky ráda a zůstanu tak dlouho, jak bude potřeba.“

aniž by cokoliv řekl.

A ty vzácné příklady, které nemají žádné postranní úmysly, se nám pak vrátí. Ty nám pak umožní poznat pravdu:

Bree vyjde z domu a před dveřmi má vyrovnané láhve od vína, co Lynette vytáhla z její popelnice a u nich najde vzkaz:
„Stále si myslíš, že nemáš problémy s alkoholem?“
Přes ulici stojí Lynette a dívá se na Bree.

Že nám největší laskavosti nám prokazují naši milující přátelé.