10. díl – Coming Home

Policie oznámí Bree, že našli tělo George Williamse, který spáchal v hotelu sebevraždu.

Bree: „No to jste velice laskavý, že jste mi to sdělili osobně.“

Policista: “Vlastně, je tu toho víc.“
Bree: “Víc?“
Policista: “Poznáváte to?“
Bree: “Moje kalhotky. Jak…“
Policista: “Domníváme se, že je pan Williams ukradl.´“
Bree: “Kde jste je našli?“
Policista: “Pan Williams měl plný pokoj takových,um…nechutných věcí. Něco jako svatyně.“
Bree: “Nechutné věci“? Co tím myslíte?“
Policista: “To nechtějte vědět. Víte, „Daily tribune“ začíná kolem tohoto případu čmuchat. Šéfredaktor je můj dobrý přítel. Měl bych to mít pod kontrolou, ale pro jistotu byste měla říct své rodině, co se stalo, jen pro případ.“
Policisté vynášejí nafukovací pannu, která vypadá jako Bree.
Bree: “Co to je?“
Policista: “Omlouvám se. To jste neměla vidět. Mudge, odneste to pryč.“
Bree: “Ne, počkejte! To mám být já?“
Policista: “No…těžko říct.“
Bree: “Tomu nerozumím. Tím myslím co by George dělal s takovou figurínou?“
Všichni se začnou koukat do země.
Bree: “Oh, můj bože.“

Zach se vrátil zpět do a našel tam svého otce. U jídla si povídají co Zach dělal celou dobu. . .

Zach: “Můžu se tě na něco zeptat?“
Paul: “Jistě. Na cokoliv.“
Zach: “No, když si opustil město, paní Tillmanová mi řekla, že má pravá máma byla feťačka z Utahu.“
Paul: “To je pravda.“
Zach: “Takže…kdo je můj táta?“
Paul: “To nevím. Mohl to být kdokoliv.“

Bree řekne Andrewovi o tom, že George otrávil Rexe.

Susan přijde navštívit její otec, ona mu ukazuje fotografie, ale ještě ani nevypil kávu a už musí jít zpět do práce.

Poté co Lynette dostala Nininu práci, tak téměř vůbec není doma a všechen čas tráví v práci. Má výčitky, že její děti si jí už téměř nepamatují jak vypadá a tak chce Lynette zavést firemní školku. Na ní je však zapotřebí minimálně 16 dětí. Lynett už sehnala 16 děti. A to 16 dítě má být Edova dcera. Ed ale řekne, že na to jeho žena nikdy nepřistoupí.

Ed: “Fran naše dítě nikomu nesvěří. Lynette, kdybych nepřeříz pupeční šňůru vlastníma rukama, věřím, že by tam pořád ještě byla.“

Lynette ale trvá na tom, že si s Fran chce promluvit. Druhý den přijde Fran za Lynette. A ať se Lynette snaží sebevíc, tak Fran Mindy do školky dát nechce. Říká, že ne šťastná, že se o ni může starat.

Gabriell se nelíbí, že Carlos tráví většinu času v kostele se sestrou Mary. Kostel pořádá sbírku, aby mohli jet pomoct se suchem do Botswany. Ale nevyberou dost peněz a tudíž sestra Mary nebude moci jet a jelikož to se Gabriell nehodí do krámu, tak dá kostelu sponzorský dar 8.000 dolarů.

V noci volá Susan její otec. A prosí ji, aby za něj zaplatila kauci, jelikož ho zatkli, za …

Susan: “Prostituce? Zavřeli tě kvůli prostituci?“
Otec: “Byla to past. Jsem v tom nevinně.“
Susan: “Ale byl si s prostitutkou.“
Otec: “Očividně ne. Ptal jsem se jí aspoň třikrát. Měla mě to říct, ale neřekla ani „ň“ Myslel jsem, že tohle je Amerika!“
Susan: “Addisone, byls právě přistižen, jak platíš za sex. Není vhodná chvíle, aby ses schovával za vlajku.“
Susan: “Nemůžeš mít sex se svou ženou, jako normální člověk?“
Otec: “Už je jí 68. Má to tam, jak v Údolí smrti.“
Susan: “Panebože přestaň.“
A jako revanš chce Susan, aby k ní ve čtvrtek ve 2 hod. přišel na kafe.

Lynette a Ed jsou spolu v kanceláři. A Ed si stěžuje Lynette jak ho Fran nenechá téměř ani pochovat jejich dceru, protože se o ní bojí. Lynette mu řekne, že je Mindin otec a že má právo trávit se svou dcero čas. A že se musí své ženě postavit. Ed řekne Lynette, ať tedy zařídí tu firemní školku a ať počítá s Mindy, že s Fran to už vyřeší on.

Andrew je s Justinem ve svém pokoji a hrají PC hry. Když v tom začne Andrew Justina líbat.

Justin: “Ty vole, co když přijde tvá matka?“
Andrew: “Nepřijde.“
Justin: “To nemůžeš vědět. Počkáme dokud nepůjde spát.“
Andrew: “Kdyby nás tak načapala, fakt bych chtěl vidět ten její pohled. Bože, jak já ji nenávidím.“
Justin: “No, ale přece jenom je to pořád tvá matka. Neměl bys jí náhodou mít rád?“
Andrew: “Když loni zjistila, že se mi líbí kluci, začala vyšilovat. Řekla, že pokud se nezměním, půjdu rovnou do pekla, a protože já vím, že se nezměním, tak mě najednou došlo, že jednoho dne mě má matka přestane milovat, tak jsem se rozhodl, že já ji přestanu milovat první. Aspoň mě to potom tak nesebere.“
Justin: “To nevěděla, co říká.“
Andrew: “Ale věděla, takže teď jí za to potrestám.“
Justin: “Jak jí chceš potrestat?“
Andrew: “Jednoho dne klopýtne, a já na ni budu něco mít a jakmile k tomu dojde, srazím jí do takových sraček, z kterých se už nevyhrabe.“
Justin: “No to může nějakou chvilku trvat.“
Andrew: “To je v pohodě. Na to co opravdu chci, si rád počkám.“

Ed vezme Mindy, když je Fran ve sprše a přinese jí do firmy. Za chvíli přiběhne do firmy Fran celá rozřuzená a chce svou dceru. Fran a Ed se začnou hádat, Lynette to už nemůže poslouchat a tak jim Mindy vezme a zavře se s ní v v kanceláři a přes skleněné dveře, říká Edovi a Mindy, ať se uklidní jinak jí nepustí.

Lynette: “Vrátím vám ji během chvilky, pokud mě budete aspoň chvilku poslouchat, dobře? Posloucháte? Dobře. Tak za prvé, Ede, ukrást dítě, to byla fakt pěkná blbost. Musíš najít lepší způsob, jak komunikovat se svou ženou. A ty Fran, vím, jaký je to nápor na psychiku, když chceš být super rodič. Dej si pauzu a budeš skvělá máma. Nezaslouží si tenhle drahoušek pěkně odpočatou mámu?“
Fran: “No, myslím, že jsem byla trošku pod tlakem.“
Ed: “A je správné si to přiznat.“
Lynette: “Tohle je komunikace. To je dobrý. Proč si vy dva nezajdete dolů do vestibulu, nedáte si kafe a trochu si nepromluvíte?“
Fran: “A co Mindy?“
Lynette: “Máme přece pečovatelskou službu!“

Betty se přihlásí jako klavíristka do duševního programu na psychiatrii (kde je zavřen její syn Caleb). Sestra jí varuje, že většina pacientů je dost pasivních a tak ať nečeká žádný velký potlesk. Zatím co Betty hraje na klavír Matthew uteče s Chlebem. Vše na chodbě pozoroval jeden z ošetřovatelů.

Susan se potká s Carol (manželka Addisna) při nákupech a Carol se do ní pustí. Myslí si, že Susan je jeho milenka a tak je Susan nucena jí říct, že ona je jeho dcera.

Susan: “Věřte mi, nechtěla jsem nikomu ublížit. Chtěla jsem jen najít tátu.“
Carol: “Jsem ráda, že se to povedlo, ale buď opatrná, drahoušku. Zlomí ti srdce.“

Bree přijde za Andrewem a říká mu, . . .

Bree: “Andrew, objednala jsem pro tebe, mně a Danielle sezení u terapeuta.“
Andrew: “Na to zapomeň.“
Bree: “Ta bolest a zlost, co cítíš je úplně přirozená, ale neodejde, dokud se s tím nějak nevyrovnáš. Andrew, chci nás z toho dostat, chci abysme byli zase rodina.“
Andrew: “A víš, co chci já? Chci, aby se v těchhle dveřích objevil George Williams, abych mohl vzít nůž a vrazit mu ho do srdce. Chci, aby ten felčar pořádně zaplatil, za to, co proved tátovi.“
Bree: “No, dobrá zpráva je…že je mrtvý. Spáchal sebevraždu.“
Andrew: “Rozhodl se dobrovolně. To není spravedlnost.“
Bree: “Takže chceš říct, že kdyby ho popravili, bylo by pro tebe lehčí se s tím vyrovnat?“
Andrew: “Každopádně.“
A tak mu Bree řekne jak to skutečně bylo.
Andrew: “Dík, že si mi to řekla.

Mike by se rád setkal se svým synem Zachem, ale Paul mu to zakáže. A říká Mikovi, že se budou stěhovat.

Paul: “Chci mu dát šanci vést normální život. Určitě souhlasíte, je to pro jeho dobro.
Mika: „No v tom s Vámi nemůžu úplně souhlasit. Pro Zachovo dobro se budu držet zpátky, zatím ale nikam, s ním neodjedete. Jestli na vašem domu uvidím ceduli „Na prodej“, zavolám policii. Já jsem taky schopný skoro všeho.

Carlos oznámí Gabriell, že se sestrou Mary odjíždí také pomáhat do Botswany. Další den jde na prohlídku do nemocnice, zda je zcela zdráv a může tam odjet. Sestra volá Carlose do ordinace. Carlos dá Gabriell dotazník, aby ho dopsala. Gabriell to odevzdává sestře.

Sestra: “Tady ještě nevyplnil kategorii alergií.“
Gabriell: “Drahá, on jede do nějakýho zapadákova v Africe. Copak záleží jestli je třeba alergický na vajíčka?“
Sestra: “V podstatě ano, vajíčka jsou tam taky. Mohl by nepříznivě reagovat na vakcínu proti žluté zimnici, to by si pěknou chvilku poležel.“
Gabriell: “Opravdu? Oh,ještě to tam nepište. Musím to upřesnit. Je alergický na jikry.“
Sestra: “Jikry?“
Gabriell: “Chudáček, celý život bez kaviáru.“

Druhý den Carlos v horečce blouzní.

Gabriell: “Doktor řekl, že je to alergická reakce na očkování, ale budeš v pořádku, neboj. Moc mě to mrzí. Ohh, možná měla ta blbá jeptiška pravdu. Možná podkopávám tvou snahu stát se lepším člověkem. To protože tě mám ráda takového jaký jsi…chamtivý, sobecký a lhostejný. Bojím se, že až takový nebudeš, jednoho rána se zbudíš a zjistíš, že já taková pořád jsem, už mě nebudeš víc chtít.

Susan někdo na vrata napsal nápis „děvka“ a tak to teď smívá a zrovna jí přijede navštívit otec.

Otec: “Jen abys věděla, nejsem hrdý na to, co jsem udělal víš, ty moje koníčky.“
Susan: “Tak to máš dobrý. Měj se.“
Otec: “Přesto, udělal jsem pár věcí, na který jsem hrdý. Můžu ti tu dát pět příkladů. Dobře, možná jen tři.“
Susan: “Nemusíš to dělat.“
Otec: “Byl jsem dobrovolný hasič. Hasil jsem požáry, zachraňoval kočky ze stromů. Před 20 lety jsem založil nadaci na ochranu divokých koní. Zachránil jsem jich stovky.“
Susan: “Opravdu?“
Otec: “Jsem samý překvapení. Dobře, ještě jedno. No když si mi nakráčela do života, nebyl jsem z toho nijak nadšenej. Teď, když jsem tě víc poznal, si ta třetí věc, na kterou jsem hrdý.“
Susan: “Tahle byla dobrá.“
Otec: “Proto jsem si jí nechával nakonec. Teď musím trochu zapracovat na svým manželství. Takže když jsme si to vyjasnili, možná bysme mohli pokračovat doháněním zameškaného?“
Susan: “Budu čekat.“