1. díl – Next

Nová série začíná tam, kde první skončila. Mike vejde do domu a vidí Zacha s pistolí. Zach proti němu namáří, ale Susan se po Zachovi vrhne a strhne ho na zem. Mike se vrhne na Zacha. A zatím co Susan míří na Zacha pistolí, Bongo se po ní vrhne a kousne jí do nohy. Mike jí jde na pomoct a Zach zatím uteče. Susan si při pádu na zem ukousla kus rtu a když jí policie v nemocnice vyslýchala, tak Mike se Zacha stále zastává.

John se chce teď když je Carlos ve vězení nastěhovat ke Gabriell. Ale ona je na něj naštvaná za ten kousek, co předvedl v soudní síni. A vyhodí ho z domu.

John: “Takže mě nemiluješ?“
Gabriell: “Až do doby, než jsi řekl mému muži, že jsme měli poměr, jsem do tebe docela zamilovaná byla. Od té doby…už ani ťuk!“

Lynette je na pohovoru kvůli práci.

Žena: “Koukám, že je to 7 let co jste naposled pracovala. Vzala jste si nějaký čas na oddech?“
Lynette: “Byla jsem matkou v domácnosti. Ráda bych, kdyby to byl oddech.“
Žena: “Kluk nebo holka?“
Lynette: “Holka…a tři kluci.“
Žena: “Čtyři děti?“
Lynette: “Samozřejmě, že mi nebudou při práci překážet, protože teď s nimi zůstal doma můj manžel. Věděla jsem, že bych nemohla dělat obě práce stejně zodpovědně.“
Žena: „Proto jsem se rozhodla nemít rodinu. Nechci být jedna z těch žen která otravuje spolupracovníky kvůli schůzce s pediatrem nebo tanečnímu vystoupení. Opravdu mě znervózňuje vyrušování lidí.“
Lynette: „Při vší úctě, Nino, to nebude problém. Domov nechám doma.“
Žena: “A to Vám netrhá srdce nechat ty smutné malé tváře samotné?“
Lynette: “Si děláte srandu? Tahle kancelář je ráj, dospělí lidé mluví o dospělých věcech. Žádný křik, žádné zvracení, žádné strašidlo pod stolem. Budete mě odsud muset odtáhnout, víkendy, svátky, kdykoli.“
Žena: “Dobře, konečné rozhodnutí chce udělat Ed. Tak přijďte zase zítra ve 3 na další schůzku.“
Lynette: “To zní skvěle. Děkuji vám.“
Žena: “Lynette, přijďte brzy. Ukažte se.“

Bree přijela navštívit její noční můra v podobě Rexovi matky. A stále mluví své snaše do Rexova pohřbu.

Phyllis: “To je vázanka, kterou Rex nosil když končil přípravku. Měl by ji mít na sobě.“
Bree: “Na pohřbu? Phyllis, to je oranžová vázanka.“
Phyllis: “To jsou školní barvy – zelená a oranžová.“
Bree: “Bude mít na sobě modrý oblek.“
Phyllis: “Možná by mohl být pohřben v jiném obleku.“
Bree: “To si nemyslím, ale i tak děkuji.“
Andrew najde u Phyllis v kufru komiksy.
Andrew: “Ty sis nechávala tátovi staré komiksy?“
Phyllis: “Jasně, nechala jsem si všechno. Dokonce jsem si nechala nemravný časopis, který měl schován pod matrací. Myslel, že o tom nevím, ale já věděla.“
Andrew: “Vypadá to, že táta byl na velká prsa.“
Phyllis: “To ano. Proto jsem byla překvapená, když se oženil s vaší matkou.“

Gabriell přijde do vězení za Carlosem, ale on s ní vůbec nekomunikuje, jen sedí naproti ní . . .

Gabriell: “Takže teď se mnou nemluvíš, je to tak? Tak jo.“
Carlos: “Já nepotřebuji mluvit.“
Gabriell: “OK. Ano, měla jsem menší poměr. Nebylo to to nejlepší co jsem udělala a nejsem na to hrdá. Ale není to to nejhorší co se mohlo stát. Nikdo nezemřel. Nebuď jak mučedník, Carlosi. Hele, na to jsou potřeba dva. Jak často jsi byl pryč na služební cestě a nechal mě o samotě? Takže technicky jsi mě podváděl taky. Tvoje práce ti byla milenkou. OK, to už bylo moc. Omlouvám se.“
Carlose se zvedne a odchází.
Gabriell: “Carlosi, počkej, vrať se. Chci začít znovu. Budeme mít dítě. Nechtěl jsi to vždycky? Carlosi, počkej! Řekla jsem promiň a miluji tě! Co ještě chceš?!“
Carlos: “Chci test otcovství.“

Bree s Daniell se jdou seznámit s novými sousedy.

Bree: “Paní Applewhite. Já jsem Bree Van de Kamp, a toto je má dcera Danielle.“
Paní Applewhite: “Toto je můj syn.“
Bree: “Ahoj. Chtěla jsem se přijít představit dřív, ale bohužel bylo umrtí v mé rodině.“
Daniell: “Můj táta.“
Paní Applewhite: “To je mi líto.“
Matthew: “Také jsem ztratil tátu. Vím čím teď asi procházíš.“
Daniell: “Děkuji.“
Bree: “Obávám se, že má návštěva má skrytý motiv. Varhaník našeho kostela je na dovolené, a Edie Britt se zmínila, že jste byla koncertní pianistkou, a..
Paní Applewhite: “Bude mi ctí Vám zahrát. Později přinesu nějaké skladby a můžeme z nich vybrat.“
Bree: “Děkuji Vám. Je to pro mne ohromná úleva. Bree, my vdovy musíme držet při sobě.“
Matthew: “Nashle.“
Bree s Daniell odešli.
Paní Applewhite: “Předstírat mrtvého otce? Není to trochu morbidní?“
Matthew: “Jen jsem myslel, že by to pomohlo našemu krytí“ Prostě si je naklonit.“
Paní Applewhite: “Drahoušku. Já vím, žes to mínil dobře. Ale pro příště nech přemýšlení na mně.“

Susan je přesvědčena, že Mike chce vidět Zacha stejně tak ve vězení jako ona. Ale Julie jí řekne, že v nemocnici slyšela mluvit Mika s  policistou a Mike říkal, že nechce podávat žalobu proti Zachovi. A že to vyznělo tak, jako by to byla Susanina chyba.

Gabriell jde do nemocnice sehnat si test otcovství.

Gabriell: “Ahoj. Potřebuji test otcovství.“
Sestřička: “Naplánujeme Vám vyšetření.“
Gabriell: “Ne, ne. Nepotřebuji si udělat test. Jen se snažím ujistit mého muže, že je ten jediný v mém srdci. Tak jestli mi můžete podstrčit výsledky někoho jiného, mohu si udělat vlastní.“
Ale sestra jí nechce pomoci a tak si Gabriell vyhlídne uplakanou ženu a vezme si její test.

Bree domlouvá s reverendem detaily Rexova pohřbu a Phillis (Rexova matka) jí stále do toho skáče a říká, jak ona by to chtěla. A že by se měli ve vzpomínkách na Rexe zaměřit spíše na jeho dětství.

Phyllis: “Jen jsem myslela, že pokud se budeme soustředit na část Rexova života, mohli bychom se zaměřit též na tu šťastnější část.“
Reverend: “Promluvme si o květinách. Vím, že lilie jsou tradiční, ale myslím, že se můžeme dohodnout na nějakých bílých růžích.“
Bree: “Ctihodnosti, jestli se nevyjádříte k tomu neuvěřitelně necitlivém komentáři. Tak to budeme muset ukončit.“
Reverend: “Jistě to nemyslela tak jako to znělo.“
Phyllis: “Vím přesně co jsem řekla.“
Reverend: “Dámy.“
Bree: “Nejšťastnější část Rexova života nebylo jeho dětství. Miloval být manželem a miloval býti otcem.“
Phyllis: “No možná miloval býti otec, ale vaše manželství byla pohroma.“
Bree: “Phyllis, je něco co bys chtěla říct?“
Phyllis: “Udělala jsi mu poslední rok jeho života mizerným, a teď je mrtev, a už nebude mít další šanci na štěstí.“
Bree: “Už více nejsi na pohřbu vítána.“
Phyllis: “Co?“
Reverend: “To namyslíte vážné.“
Bree: “Ale ano. Najmu ochranku, a ti bezpečáci budou mít tyče, a jestliže jen vkročíš do svatostánku, budou mít instrukce bít tě těmi tyčemi.“
Reverend: “Bree, to mluví tvůj žal.“
Bree: “Reverende, jestli se za mě nepostavíte stáhnu pohřeb z Vašeho kostela.“
Reverend: “Bree!“
Bree: “Nežertuji. Budu tak nekřesťanská, až se Vám z toho zatočí hlava.“

Susan jde za Mikem, aby zjistila zda je pravda, co jí řekla Julie o tom, že nechce podat žalobu na Zacha. Mike řekne Susan, že našel pár důkazů, které usvědčují Paula z vraždy Deirdry. Že před 16 lety měla Deirdra dítě, a Paul a Mary Alice Youngovi ho unesli a vzali si ho za vlastní. Deirdra je sledovala až sem do ulice a požadovala své dítě zpět.

Susan: “Tak ji Paul zabil?“
Mike: “Ve skutečnosti to byla Mary Alice.“

Náhle volá policie a chce aby Susan s Mikem přišli identifikovat tělo do márnice, prý že policie má podezření, že se jedná o Zacha. Ale nakonec se ukáže že to Zach není. Susan dojde, že Zach je Mikův syn.

Susan jde za Mikem.

Susan: “Tak mě napadlo…že jsem byla v márnici opravdu hrubá. Když jsi mi řekl o Zachovi, byla jsem tak vyplašená, že jsem ti ani nepogratulovala.“
Mike: “Blahopřát mi?“
Susan: “Vím, jak moc jsi chtěl dítě, a teď jedno máš.“
Mike: “Díky.“
Susan: “Zřejmě to byl šok, ale je to dobrá zpráva, ať se na to díváš jak chceš.“
Mike: “Co se děje?“
Susan: “Takže přirozeně budeš chtít…s ním navázat vztah, a to zabere čas, hodně času. A ze všech neurotických teenagerů na světě, Zach je to jediné dítě, se kterým nemůžu být. Nemůžu nechat Julii být s ním. Co se pokouším říct je… nemůžeme žít společně. Ale jsem šťastná i za tebe. Opravdu, máš dítě a to je pro tebe dobré.“

Phillis obléka Rexovi oranžovou kravatu bez Briina vědomí. Když to Bree na pohřbu vidí, tak vezme Tomovu kravatu a uváže jí Rexovi.

Matthew nese podnos s jídlem a u klavíru slyší hrát matku.

Matthew: “Další chvalozpěv?“
Matka: “Vím. Je to hloupé, ale hraní těchto písní dnes na pohřbu mě dostalo do nálady. Tuhle má oblíbenou tvá babička. Nezapoměl jsi na máslo?“
Matthew: “Chystám tento podnos každý večer.“
Matka: “Samozřejmě, že chystáš. Omlouvám se. Podívejme. Ty jsi přidal květinu.“
Matthew: “Myslel jsem, že by to bylo pěkné.“
Matka: “Jáké štěstí mít syna jako ty? Ty jsi o nás opravdu přemýšlel. Ta květina je malá laskavost které by si jen tak někdo nevšiml, a ty jsi to stejně udělal. Říká to hodně o tom, jak jsi byl vychován.“

Bety vezme ze šuplíku pistoli a podává jí Mattheovi a sama vezme podnos s jídlem a jdou do sklepa. Matthew odemkne dveře a Bety tam odnese tác. Dál už je jen vidět, jak po tácu šmátrá nějaká ruka.