5. díl – Come in, stranger

Vetřelec narušil bezpečnost ulice Wisterie Lane a lidé se začínají bát o bezpečnost v ulici, a proto se rozhodnou že začnou hlídkovat. Susan najde šroubovák, kterým se zloděj pravděpodobně vloupal k Fromeovým a p ředá ho poručíkovi, který jí pozve na schůzku.
Lynette poprosí Bree, která je známá na Bercliff Academy, aby se tam přimluvila za její dvojčata, která by tam ráda dostala.

Lynette: “Tvoje děti jsou na Barcliff Academy, že ano.”
Bree: “Ano.”
Lynette: “Potřebujeme doporučení pro Portera a Prestona. Nedaří se nám získat pohovor.”
Bree: “Chceš, abych doporučila dvojčata?”
Lynette: “Ano. Můžeš jim říct, jak se chlapci skvěle umějí chovat.”
Bree: “Chceš, abych lhala?”
Lynette: “Jo. Myslíl, že jsme si rozumněli.”
Bree: “Jsem docela uznávaná na Barcliffu, a mé slovo už tam pak nemusí mít takovou váhu.”
Lynette: “Ano, ale než si uvědomí svou chybu, budeme tam. Nebudeš mít další děti. O co ti jde?”
Bree: “Doufám, že jednoho dne se má vnoučata dostanou na Barcliff, ale předpokládám, že pro tebe to nic neznamená.”
Lynette: “To opravdu ne. Nech to tak.”

Gabriell přijede navštívit tchýně, která na žádost svého syna má mít Gabby stále na očích a nenechat jí ani na chvíli samotnou, protože Carlos má podezření, že má milence. Jedno odpoledne se má Gabriell ve městě sejít s Johnem a už je na odchodu z domu.

Gabriell: “ Mamá, budu hned zpátky. Jdu do obchodu.”
Mama Solis: “Gabriello. Jedu s tebou. Chci udělat plněné papriky pro Carlose.””
Gabriell: “Ne ne, Juanito, já nejdu do supermarketu. Jedu pro spodní prádlo.”
Mama Solis: “To je dobře, potřebuju podprsenku.”
Gabriell: “Budu tam jen chvíli. Půjdu si udělat obličej.”
Mama Solis: “Já mám taky tvář.”

susan vidí, že Mike přijel a jde za ním.

Susan: “Ahoj Miku.”
Mike: “Ahoj, jak se vede?”
Susan: “Dobře. Jen jsem ti přišla říct ahoj.”
Mike: “Ahoj.”
Susan: “Pamatuješ toho poldu ze setkání sousedů? Souhlasil s hledáním otisků na šroubováku, který jsem našla v domě paní Frome.”
Mike: “Vážně? Nic nezmizelo.”
Susan: “Ale pořád se tam někdo vloupal. To je zločin. To je divné, že mě pozval na rande. A já řekla ano. Jen bych chtěla vědět, co si o tom myslíš.”
Mike: “Žádáš mě o svolení chodit s ním?”
Susan: “Ne, ne, já jen že…mě zajímá tvůj názor.”
Mike: “Žádný nemám.”
Susan: “OK”
Mike: “Dobře!“
Susan: “Díky.”Susan odchází a Mike na ní ještě volá “Susan počkej. Já…promiň. Můj život je…teď opravdu komplikovaný.”
Susan: “Nemusíš mi nic vysvětlovat.”
Mike: “Susan.”
Susan:“Je to komplikované. Chápu.”

Mama Solis sleduje v obývacím pokoji televizi a Gabriell tam sedí s ní. Náhle se zvedne.

Gabriell: “Dojdu si pro pití. Chcete něco?” Mama Solis vůbec neodpovídá, jak se soustředí na telenovelu v Tv. Gabriel jde do garáže za Johnem.
Gabriell: “Nebuď naštvanej”
John: “Čekal jsem v motelu přes tři hodiny. Stálo mě to o moc víc než ledajaký oběd.”
Gabriell: “Není to má chyba. Juanita mě nechce spustit z očí od chvíle co je tady.”
John: “Opravdu? A kde je teď?”
Gabriell: “Sleduje svou mexickou telenovelu. Rebelská nevinná dcera sváděna uprchlým desperátem. Takže dokud bude odolávat… Juanita si ani nevšimne, že tam nejsem. Ale no tak. Už jsem se omluvila.”
John: “Víš ty co? Odmítnul jsem kvůli tobě už tolik nabídek.”
Gabriell: “To nemyslíš vážně?”
John: “Víš, začínám si myslet, že bych si měl najít někoho mého věku.”
Gabriell: “Myslela jsem, že tě takové dívky nudí, Johne. Myslela jsem, že už to máme za sebou.”
John: “Já také.”
Gabriell: “Tak proč se chceš vrátit k něčemu co nechceš?”
John: “Nevím.”
Gabriell: “Možná už tě nudím.”
John: “Ne. Já chci být s tebou.”
Gabriell: “Tak proč se hádáme?” Mama Solil volá Gabriel.
Gabriell: “Gabriello!”
John: “Kdy se zase uvidíme?”
Gabriell: “Zítra. Setkáme se u předního východu z obchoďáku po škole.”
John: “A co tchýně?”
Gabriell: “Neboj. Něco vymyslím.”

Zach je u Bree na večeři a povídají si spolu a najednou Zach říká . . .

Zach: “Vím proč se máma zabila.”
Bree se na něj udiveně podívá “Víš?”
Zach: “Něco jsem provedl…něco špatného.”
Bree: “Co jsi udělal, Zachu? Zachu, zlatíčko.“
Zach: “Ne. neměl bych…neměl jsem nic říkat. Já bych neměl…neměl jsem to dělat. Omlouvám se. Jestli můj táta zjistí…”
Bree: “Neřeknu to otci. Slibuji.”
Zach: “Dostal bych Vás do potíži.”
Bree: “Zachary, to je v pořádku.!

Susan hledá telefonní budku, poté co zjistila že poručík Thomson nedal ten šroubovák do laboratoře. Vystoupila z jeho auta a ocitla se sama uprostřed celkem nebezpečné ulice. A jelikož byla bez mobilního telefonu, tak oslovila jednu z prostitutek

Susan: “Promiňte. Trochu jsem se ztratila.”
Prostitutka: “To doufám. Tady je to můj roh.”
Susan: “Ano a je to roztomilý roh, a nerada ruším když… pracujete. Jen kdybyste mi mohla ukázat směr k telefonu. A kdybyste náhodou měla na rozměnění za 5 dolarů, nejlépe čtvrťáky…”
Prostitutka: “Drahoušku, kdyby mi platili čtvrťáky, něco bych určitì dělala špatně.”
Susan: “Správně.”
Prostitutka: “Chcete si půjčit můj mobil? Mám volné minuty.”
Susan: “Moc Vám děkuji. Zachránila jste mi život.”
Prostitutka: “Omluv mě zlato.”
Susan: “Jasně, dělejte, co máte dělat.” Susan vytáčí číslo. Julie zvedne telefon
Susan: “Díky bohu. Na nic se neptej. Jen někoho pošli, ať mě vyzvedne na rohu deváté a Fosterové.” Zatím co Susan čeká, až jí přijedou vyzvednout, zastaví u ní auto.
Muž: “Ahoj kotě.”
Susan: “Ne díky, mám přestávku.” Susan přijede Mike vyzvednout.
Mike: “Kolik za cestu kolem světa?”
Susan: “Nemohu uvěřit, že Julie poslala tebe. Asi brzy zemře.”
Mike: “Nastup. Nebylo to posláno do laborky?”
Susan: “ Ne, ten polda mi lhal. Nechci o tom mluvit.”
Mike: “Jen jsem se zeptal.”

Mike se v parku sejde s neznámím starším mužem.

Muž: “Co se děje?”
Mike: “Posral jsem to. Vloupal jsem se do domu Fromeové a málem mě chytili.”
Muž: “Málem?”
Mike: “Náhodou tam zůstalo trochu mých otisků.”
Muž: “Slyšel jsi někdy o rukavicích?”
Mike: “Je to předměstí. Nemyslel jsem si, že je to důležité. V každém případě, policie si to ověří a já už mám záznam. Měl bych se na to vykašlat, než mě začnou hledat. Štve mì to.”
Muž: “Jestliže bude tvé krytí vyzrazeno, měl bys zmizet. Do té doby, pokračuj v rozdělané práci.”
Mike: “Čím více času trávím v tomto městě, tím více se myslím, že děláme chybu. Jsou tu hodní lidi.”
Muž: “Moje peníze ale říkají, že jeden z nich není. Už žádné přešlapy.”
Mike: “Díky.”
Muž: “Už žádné přešlapy.”