2. díl – Ah, but underneath

Poté co Bree, Gabriell, Susan a Lynett objevili výhružný dopis o příčině smrti Mary Alice, přemýšlejí co ten dopis znamená.

B ree jde v noci za Rexem do obývacího pokoje, kde teď spí, aby si s ním promluvila.

Bree zakašle
Rex: “To je v pořádku. Jsem vzhůru.”A posadí se na gauč, vedle Bree.
Bree: “Dobře. Mám na tebe otázku. Vzpomínáš si, když jsi mě žádal o ruku?”
Rex: “Proboha…”
Bree pokračuje: “Seděli jsme na vyhlídce a pili láhev jablečného vína, a když jsme dopili, otočil jsi se na mě a řekl mi „jestliže si mě vezmeš, Bree Mason, slibuji, že tě budu milovat po zbytek smého života. A přestože jsem byla zasnoubená s Grantem, a třeba že tě otec neměl rád, Já jsem řekla ano.”
Rex: “To bylo dávno.”
Bree: “Jdi zrušit schůzku s tím rozvodovým právníkem, a navštívíme manželského poradce.”
Rex: “Bree…”
Bree: “Slíbil jsi.”
Rex: “Dobrá.”
Bree odchazi směrem do kuchyně
Bree: “Dobře. Půjdu, si dát nějaké teplé mléko. Chceš něco k pití?”
Rex: “Cokoliv až na jablečné víno.”

Druhy den Bree a Rex u rozvodoveho pravnika.

Bree: “Ahoj. Já jsem Bree a toto je můj manžel Rex… a přinesla jsem Vám doma vyrobenou směs květin, aby vám provoněla domov.“ Dr. Goldfine zaraženě stoji ve dveřích.
Rex se k nemu nakloni
Rex: “Odpověď je ano, z nás zbohatnete.”
A jde dal do mistnosti.

Gabriell má dost, že Carlos je pořád mimo dům, i když jí omluvně nosí dárky. Gabriell se rozhodne poté, co jí málem s Johnem Carlos nachytá, zajít k Johnovi raději domu, aby měla jistotu, že je Carlos nemůže vyrušit.

John leží ještě v posteli a Gabriell se obléká.
John: „Och. To je skělé. Mám tuny práce dnes večer. Je to tak snadné soustředit se po sexu.“
Gabriell: „Jsem ráda, že jsem ti mohla pomoct. Vzdělání je velmi důležité.“ John vyskočí z postle a pro něco jde “Něco pro tebe mám.” A dává Gabriell rudou růži. “Chystal jsem se ti to dát až u vás budu sekat trávu, ale když už jsi tu…”
Gabriell: “Ó! Růže.”
John: „To není jen nějaká růže. Podívej ty okvětní lístky. Nemají chybu. Jsou perfektní.“
Gabriell: „Ó! Johne.“ John se na Gabriell zamilovaně podívá: “Stejně jako ty.”

Gabriell dojde, že pro Johna to není jen románek ale je na něm zřetelně vidět, že se do Gabriell zamiloval.

Susan uvidí Mike, jak přijel s nákupem a jde mu naproti, aby mu s ním pomohla.

Mike: „Ahoj“.
Susan: „Tak co budeme mít“
Mike: „No, mluvil jsem s Julií a doporučila mi steaky. Říkala, že jsou tvé oblíbené.“
Susan: „Jo, já miluji steak.“
Edie: „Ahoj, Miku. Susan.“
Mike: „Hej, je mi líto tvého domu. Jak to zvládáš?“
Edie: „V pohodě, myslím. Aa, někdo bude mít večírek?“
Mike: „Ne, Susan mi jen pozvala na tradiční „vítej-v-sousedství“ večeři, akorát že vařím já…a je to u mě doma.“
Edie: „Tak tradiční? Já žádnou neměla.“
Susan: „Ou, je to taková nová tradice. No,nebude to nic velkého. Jen malé domácí vaření.“
Edie: „To zní dobře. Já měla poslední dobou akorát tak rychlé občerstvení.“ Mike se podívá na Susan
Susan: „Edie, chceš se k nám připojit na večeři?“
Edie: „Ou, to je tak sladký. Ne, nechci se vnucovat. Tři jsou už moc.“
Susan: „Ne, to není nic takového.“
Mike: „Myslím tím, Susan přivede i Julii.“
Susan: „Jo, nic v tom smyslu. Víc veselejší.“
Edie: „No, tak to mùže být zábava. Dobře.“
Mike: „Zítra večer. Budeme jíst v šest.“
Edie: “Skvěle” už pomalu nasedá do svého auta a ještě zakřičí na Susan.“Ó! A, Susan…“
Susan: „Jo.“
Edie: „Mùže to být jako náhrada za večeři, na kterou jsi mě nikdy nepozvala.“
Susan: „Jasně.“
Mike: „Neměl bych jí říct, že budeme mít steaky? Není vegetariánka nebo něco takového?“
Susan: „Ó! Ne, ne. Ne, Edie je rozhodně masožravec.“

Lynette nezvládne její 3 kluky v autě zkrotit a na radu pani Hubertové přikročí Lynette k drastičtějšímu opatření.

Lynette: “Kluci, nebudu vám to pořád opakovat…sednout. Myslím to vážně. Dostanete se do vážných problémù jestliže si hned nesednete na svá místa.“ Kluci stále neposlouchaji a dělají si v autě co chtějí.
Lynette: “Ven. Jestli se neumíte chovat, nemůžete se mnou jezdit. Ty, ven, pohyb.“ Kluci si vystoupí
Jedno z dětí: „Kam mamka jede?“
Další z dětí: „Nevím.“
Lynett odjíždí a sama pro sebe si v autě říká: “Máma je génius.“ A pomalu počítá “5, 6… dobrá.” A jede zpátky kluky vyzvednout, ale nemůže je najít “Kluci? Jestli se schováváte, tak toho hned nechte, protože máma si nemyslí, že je to zábavné!“ Všimne si ženy a jde k ní.
Lynette: „Promiňte, omlouvám se. Hledám mé chlapce. Tři chlapci s rezavými vlasy. Viděla jste je?“
Pani: „Jo. Viděla jsem, jak jste je vysadila a odjela.“
Lynette: „Já vím. Chtěla jsem je jen postrašit. Viděla jste kam šli?“
Pani: “Jo, jo, jo. Jsou v mé kuchyni. Poslouchejte, tak se mi zdá, že máte problémy s výchovou.“
Lynette: „Mám čtyři děti pod 6 let. Samozřejmě, že mám problémy s jejich výchovou.“
Pani: „Jo, dobře, myslím si, že si potřebujete s někým promluvit, protože opuštění svých dětí je…“
Lynette: „Hej, já.. já je neopustila. Vrátila jsem se.“
Pani: „Jen říkám, že to není normální.“
Lynette: „No, moje děti nejsou normální, a já teď na to nemám čas, dámo, takže… kluci, pojďte ven!“
Pani: „Ne, nemyslím, že by měli někam chodit, dokud se neuklidníte.“
Lynette objeví kluky “Nastupte do auta.“
Kluci: „Ona má koláčky.“
Lynette: „Dobře, vemte si je. Odcházíme.“
Pani: Ó! „Ne, ne. Ani se nehnete.“
Lynette: “Tak to si nemyslím. Žena strčí do Lynette: “Aah!“
Lynette: „Poslouchejte, dámo, trochu si promluvíme.“
Kluci se vrhnou na ženu a začnou křičet: „Nech mámu na pokoji!“
Zena: „Pusťte mě! Co je to s Váma?“
Lynette: „Utíkejte, kluci, utíkejte!“
Paní: „Vraťte se!“
Všichni naskáčou do auta.
Lynette: „Kluci, budete se muset při…“ani to nedořekne a už vidí, jak se kluci sami od sebe poutají
Paní: „Okamžitě se vraťte! Vráťte se nebo zavolám sociálku!“

Gabriel sedí doma na schodech. Usmívá se a dívá se na ruži, kterou dostala od Johna. Po chvíli uslyší venku klakson auta a jde se podvívat kdo to troubí. Před domem stojí Carlos vedle zcela nového auto, na kterém je uvázaná obrovská červená mašle.

Gabriel: „Ó! Můj bože. Carlosi, cos to udělal?“
Carlos: „Viděl jsem ho, když jsem jel na jednání. A pomyslel jsem si, Gabriell by v tom vypadala úžasně.“
Gabriel zatím obchází a obdivuje auto.
Carlos: „Stál mě jen ruku a nohu. Má GPS, 200W stereo, zadní senzor pro parkování.“
Gabriel: „Ó, můj bože, je nádherné.“
Carlos: „Tak… ohromil jsem tě?“
Gabriel: „Absolutně.“
Carlos: „Je to nejlepší dar co jsi kdy dostala?“
V pozadí slyšíme hlas Mary Alice
Mary Alice: “Gabrielle viděla co toto gesto stálo Carlose, tak odpověděla jak mohla. Měla pocit, že pravdu by manžel nepochopil.”
Gabriel Carlosovi skočí do náruče a líbá ho. Z pozadí se na toto všechno dívá John a my v pozadí slyšíme znova hlas Mary Alice.
Mary Alice: “Nakonec, mužů, kteří dokáží pochopit hodnotu jediné růže, je málo.

Susan šla na večeři k Mikovi, ale jaké bylo její překvapení, když se otevřely dveře a kromě Mika se ve dveřích objevila ještě Edie. Celou večeři se Edie navážela do Susan a ta jí to úspěšně vracela. Jediné co se Susan nedařilo, bylo získat si náklonost Mikova psa Bonga jak si jí dokázala získat už Edie.¨ A nakonec si Susan potřela uši dezertem a Bongo jí začal na uších lízat a omylem spolkl její náušnici a začal se dusit. Mike ho ihned vzal k veterináři, kde mu náušnici vyndali. Susan tam za ním přijde.

Veterinář říká Mikovi a Susan, že Bongo, bude v pořádku.

Susan: „Muselo se ti tak ulevit.“
Mike: „Omlouvám se, za to, jak jsem na tebe křičel. Měl jsem opravdu o něj strach.“
Susan: „Je to tvůj pes. Chápu to.“
Mike: „Ve skutečnosti, byl to pes manželky, a…jedna z posledních věcí, kterou mi řekla v nemocnici než zemřela, ať na něj dám pozor, a já slíbil, že to udělám.“
V pozadí slyšíme hlas Mary Alice
Mary Alice: “A v ten moment, Susan mohla náhle vidět něco, co předtím nikdy neviděla.”
Mike: „On, znamenal pro ni tak moc.“
Mary Alice: „Mike Delfino byl stále zamilovaný do své zesnulé manželky.“
Mike: „A jestli by se mu něco stalo, cítil bych se, jako bych jí zradil. Vím, že to zní hloupě, ale já…“
Mary Alice: „A věděla, že ani ona ani Edie by se prozatím neměly pokoušet dostat se k jeho srdci.“
Susan: „Ne, nezní. Vůbec ne.“
Mary Alice: „Tak se rozhodla, prozatím, být pouze jeho přítelkyně.

Z povzdálí slyšíme opět hlas Mary Alice: “Ano. Jak se tak dívám na svět z povzdálí, je mi vše tak jasné: krása čekající na odhalení, záhady tak dlouho čekající na odkrytí. Ale lidé se tak málo zastaví, aby se jen dívali, jsou stále v pohybu. To je opravdu škoda, je zde tolik k vidění.”

Úplně nakonec, vidíme, jak se z vody vynořila dětská truhla, kterou tam Paul hodil.