17. díl – There won´t be

Na oddělení pro pacienty v komatu nemocnice Sacred Heart, dny začínaly krátce po půlnoci. Hluboká tma noci napomáhá živým obrazům které konější snílka až do rána. Údržbář Gus sní o tom, že jednou vyhraje v loterii a nechá své nevděčné práce. Hlídač Howard si představuje luxusní penzi v  tropech. Noční sestra Ruth-Anne fantazíruje o opuštění manžela. Ale nejživější sny patřily pacientce na pokoji 312 ano, Juanita Solis snila nepřetržitě už 5 měsíců. Občas se jí zdálo o šokujícím tajemství které odhalila. Jindy zase…snila o nehodě, která ji dostala do nemocnice. Ale její nejčastější sen byl o tom, že synovi konečně řekla pravdu. A pak jedné noci, se Juanita Solis rozhodla, že je čas probudit se

Juanita: “Haló? Je tady někdo?“ Juanita začala bloudit po opuštěných chodbách v nemocnici.
Juanita: “Haló? Musím zavolat svému synovi!“
Všimne si telefonní budky na chodbě a jde k ní, uklouzne na čistě umyté podlaze a spadne ze schodů.
Sestra si byla na schodišti zakouřit a náhle se k ní se schodů svalila Juanita.
Juanita: “Řekněte mému synovi, že ho jeho žena podvádí.“
Sestra: “Cože? Cože?“ Poté Juanita zemřela.

Mike napíše Susan dopis a jelikož mu Susan nechce otevřít strčí jí ho pod dveře. Susan mu na konci dílu ale nepřečtený dopis vrátí zpátky.

Učitel nachytá Andruwa jak kouří v autě před školou marihuanu.

Rex: “Nemůžu tomu uvěřit. Vyloučí ho dva měsíce před maturitou.“
Bree: “Podívej, máme štěstí, že ten strážník nevznesl obvinění.“
Rex: “A co budeme dělat?“
Bree: “Jsem ráda, že ses zeptal.“ Bree jde k zásuvce v obývacím pokoji a vytáhne brožury.
Rex: “Co to je?“
Bree: “To jsou brožury z nápravných center pro mladistvé.“
Rex: “Jak dlouho už je máš?“
Bree: “Ležely v zásuvce několik měsíců, měla jsem tušení…možná je budeme potřebovat.“
Rex: “Bree…já nevím.“
Bree: “Musíme si přiznat, že potřebujeme pomoc. Jestliže se nemůžeme k Andrewovi dostat, musíme najít někoho kdo to dokáže.“
Rex: “Opravdu chceš našeho syna poslat do vězeňského tábora?“
Bree: “Ale no tak. Nebuď tak dramatický. Některé z těch míst vypadají dobře. Podívej…Camp Hennessy. Camp Hennessy učí děti „Respektovat autority a hranice v letní táborové atmosféře“
Rex: “Tábor je obklopen elektrickým plotem.“
Bree: “Musíš uznat, že tohle je efektivní způsob jak naučit respektu k  hranicím. Dobře a co tenhle? Pro Andrewa je ideální. Je to ranč v Montaně. Spousta čerstvého vzduchu a hodně prostoru. A denně hodiny zvládání hněvu.“
Rex: “Tohle se mi nelíbí.“
Bree: “Dobře a co tenhle? Je to v poušti a vypadá to velice rozumně. Ubytovny jsou trochu drsné, ale procento úspěšnosti je úžasné.“
Rex: “Bree, já do toho nejdu. Nepošlu svého syna pryč.“
Bree: “Pro tebe je to snadné, že jo? Ty nejsi ten, ke komu je otevřeně drzý. Ty nejsi ten koho každý den provokuje. Ty nejsi ten koho nenávidí.“
Rex: “Promluvím s ním, dobře? Posadím se s ním na starou dobrou rozmluvu od srdce.“
Bree: “Mluv si sním o čem chceš. Já zjistím víc o tom místě s elektrickým plotem.“

Lynette se ve školce seznámí s hluchou matkou, která umí odezírat ze rtů. Lynette jí pozve k nim na večeři.

Carlos si myslí, že ho soud sprostí obžaloby, jelikož proti němu nemají pořádné důkazy. Gabriell se vrhne Carlosovi kolem krku.

Gabriell: “Miláčku, to znamená, že si můžeme nechat dům.“
Carlos: “Ne, dům musíme pořád prodat. Musím zaplatit právníky.“
Gabriell: “Ale ty jsi myslím říkal, že navrhli vyrovnání.“
Carlos: “Jo, ale my na to nepřistoupíme.“
Gabriell: “Dej mě dolů.“
Carlos: “Zlato…znamenalo by to, že musím na 8 měsíců do vězení.“
Gabriell: “Myslím, že to je docela přijatelné, když vezmeme v potaz, že jsi velmi vinen.“
Carlos: “Říkalas, že ti nevadí prodat dům.“
Gabriell: “To bylo předtím než jsem věděla, že si ho můžem nechat za cenu několika měsíců ve vězení.“

Zatímco Carlos zařizoval pohřeb matky, Gabrielle se ujišťovala, že si své tajemství vzala do hrobu. Chtěla vědět, jak její tchýně zemřela, jestli ve spánká a nebo jestli se vzbudila a stačila někomu něco říct. Ale sestra jí řekla, že byla sama sama když zemřela.

Susan chce jet nakupovat ale její kolo od auta je píchlé. Najde ve něm zapíchnutí hřebík. Dojde jí, že je to ze stavby od Edie. Bill (dělník ze stavby) opraví Susan pneumatiku. A zve jí na oběd, ale Susan odmítne, že se teď vzpamatovává ze vztahu a na randění nemá náladu.

Bree nese Andrewovi čisté věci do pokoje. A Andrew je na ní zase hrubý, dokonce jí kopne. Rex to uvidí a vrhne se po Andrewovi, chytne ho pod krkem a natlačí ho na zeď.

Rex: “Ještě jednou se takhle dotkneš své matky a prohodím tě touhle zdí. Rozuměl jsi mi?“

Susan se dozví, že Edie byla jednou s Billem na večeři a tak jedno ráno, když je Edie na svém ranním joggingu a běží okolo Susanina domu. Jí Susan zastaví a ptá se jí, jestli by jí nevadilo, kdyby šla s Billem na večeři.

Susan: “Bill mě pozval ven.“
Edie: “Bill? Můj Bill?“
Susan: “Podívej, asi takhle…on o sobě neuvažuje jako o „tvém Billovi“ protože říkal, že to vaše rande byla jen jednorázová akce. Což vím proto, že když mě pozval ven, řekla jsem mu, že jsem myslela, že spolu něco máte.“
Edie: “Takže jsi jeho pozvání odmítla.“
Susan: “Ne. Nejdřív jsem se ale chtěla zeptat tebe.“
Edie: “To od tebe bylo hezké.“
Susan: “Takže můžu?“
Edie: “Ne.“
Susan: “Edie, proč si s ním nemůžu vyjít?“
Edie: “Protože já ho viděla první.“
. . .
Susan: “Vypadá to, že k němu chováš velké city.“
Edie: “Ne, nechovám. Opravdu ne.“
Susan: “Tak proč potom…jestliže ho nemůžeš mít ty, nikdo jiný taky nemůže?“
Edie: “Vidíš? Teď uvažuješ jako přítelkyně.“

Na pohřbu Carlosovi matky. Všichni jdou za rakví.

Gabriell: “Co se děje? Proč zpomalujeme?“
Carlos: “Už jsme skoro na místě.“
Gabriell: “Co to je?“
Carlos: “Rodina, které to patřilo si už nemohla dovolit to udržovat. Dostal jsem to za skvělou cenu.“
Gabriell: “Hrobka? Tys matce koupil hrobku? Jdi k čertu, Carlosi. Tohle je příliš. Toho se nebudu účastnit.“ A odchází pryč. Carlos jde za ní.
Gabriell: “Jediný důvod proč jsem souhlasila s prodejem domu byl, že jsem myslela že budeme mít roztomilý byteček. A teď nebudeme mít ani to.“
Carlos: “Co chceš abych udělal?“
Gabriell: “Přistup na to urovnání.“
Carlos: “Cože?“
Gabriell: “Jo. Spáchal jsi zločin. Proč za to mám platit já? Prostě to překousni, buď chlap. A odseď si to.“
Carlos: “Gabby, nebuď směšná.“
Gabriell: “A jsem? Já chci jen stejnou úctu kterou jsi projevil své mrtvé matce.“
Carlos: “Gabby, prosím.“
Gabriell: “Ona má aspoň střechu nad hlavou.“

Lynette s Tomem hrají tenis s Alison a jejím manželem ……. A on se do ní pořád naváží. Lynette to už nevydrží a řekne mu co si o něm myslí.

Lynette: “Co máš za problém?“
Dennis: “Promiň?“
Lynette: “Je to tvá žena. Jak o ní můžeš takhle mluvit?“
Dennis: “Řeknu ti, co svatá Alisa říká, s tím svým falešným úsměvem na tváři. „Pohni prdelí, Dennisi.“ „Pěkné držadla lásky, Dennisi.“ „Zkus změnit deodorant, Dennisi.“
Lynette: “Dobře, to stačí. Jestli máš ke své ženě výhrady, řekni jí to.“
Dennis: “Chodíme k poradci…“
Lynette: “A moc to nefunguje, když se máš svěřit někomu úplně neznámému, že? Jestliže jsi v manželství nespokojený, místo neustálého stěžování s tím něco dělej, protože upřímně, já to slyšet nechci.“

Večer u Sollisových. Gabriell sejde do obývacího pokoje a najde Carlose jak něco sepisuje.

Gabriell: “Co to děláš?“
Carlos: “Píšu ti seznam pro případ nouze abys věděla komu volat když bude zatékat střecha a nebo vypadne elektřina.“
Gabriell: “Proč?“
Carlos: “Půjdu na to urovnání. Takže dům ti zůstane. Když jsem pochoval matku, udělal jsem to s úctou a nelituju ani centu, ale to já jsem nás dostal do téhle situace a ve chvíli kdy jsem to udělal jsem tě přestal respektovat. A to nebylo správné.“
Gabriell: “Jsi statečný.“
Carlos: “Není to bez podmínek. Chci abys mi slíbila, že tady budeš až vyjdu ven.“
Gabriell: “Nemluv hlouposti. Nikam se nechystám.“
Carlos: “A chci abys mi slíbila, že mi budeš věrná když budu pryč.“
Gabriell: “Ano. Samozřejmě.“
Carlos: “Gabriell, nejsem hlupák. Jsi krásná žena a já chápu, že máš potřeby. Ale jsem hrozně žárlivý a majetnický člověk a chci abys to řekla.“
Gabriell: “Slibuju.“
Carlos: “Tak dobře. Zítra ráno zajdeme za právníky.“
Gabriell: “Miluju tě.“
Carlos: “Taky tě miluju. A taky víš, že dohlédnu na to, aby jsi splnila svůj slib.“

Bree s Rexem vzbudí v noci Andrewa. A říkají mu, že už nějaký čas jasně vidí, že není šťastný. Že všechno to vyvádění, kouření trávy, násilí není on a že potřebuje na nějaký čas vysadit. A přemýšlet, jakým člověkem by chtěl být. Do pokeje vejdou dva muži Andrew chce utéct, ale to se mu nepodaří. Muži ho chytí.

Bree: “Je mi líto, zlato, ale nemáš na výběr.“
Andrew: “Nesahejte na mně!“
Bree: “Andrew, Andrew, nemá smysl se bránit. Takže, tito pánové ti pomohou s oblíkáním a pak tě odvezou do tábora.“
Andrew: “Počkejte, počkejte. Mami, mami, počkej. Prosím, já toho lituju, mami. Prosím.“
Bree: “Zlato, všechno bude v pořádku, slibuju.“
Andrew: “Já vím, že to byl tvůj nápad.“ A plivne Bree do obličeje. Rex se po něm chce vrhnout, ale Bree mu to zakáže.
Bree: “Zlato…ať už řekneš nebo uděláš cokoliv, já tě budu vždycky milovat.“

Alison potká ve škole Lynette a začne jí vyčítat, že kvůli ní jí Dennis opustil. Že s ním mluvila a to neměla dělat, že jí do jejich vztahu nic není. Celý rozhovor opepří pár sprostými slovy.
Susan je s Billem na večeři a celou dobu mluví o Mikovi. Náhle se tam oběví Edie.

Edie: “Tvůj předák říkal, že máš rande s nějakou kostí.“
Susan: “Tys nás sledovala?“
Edie: “Nebylo to tak těžké. Prostě jsem sledovala pach zrady. Měli jsme dohodu, Susan.“
Susan: “Ne, neměli. Hele, já jsem jen řekla cos chtěla slyšet. Protože jsi mě k tomu přinutila.“
Edie: “Chtěla jsem chránit naše už tak křehké přátelství. A ty Bille máš padáka.“

Ředitel nemocnice zavolá Gabriell, zda by mohla přijít, že si s ní potřebuje o něčem promluvit. Neoficiálně přiznává, že nemocnice možná trochu pochybila při péči o její tchýni a nabízí jí finanční kompenzaci.
O něco později…Gabriell sedí v autě před svým domem a telefonuje s právníkem. Pane Hartley,

Gabriell: “Mám na vás hypotetickou právní otázku. Chci hrát loterii a. Ano, já vím jaká je pravděpodobnost, ale já prostě miluju stírací losy. Řekněme, že vyhraju…dejme tomu, 1.600.000 dolarů. Může nám to vláda zabavit tak jako zabavili všechno ostatní? To jsem si myslela. Parchanti. Takže…a co když vyhrajeme v loterii až bude Carlos ve vězení? Může nám to vláda zabavit i pak? Hypoteticky. Aha. Takže by jsme si mohli nechat i dům. Mockrát děkuji, pane Hartley.“