13. díl – Your fault

Susan vejde do Juliina pokoje bez zaklepání a vidí, jak se líbá se Zachem, což jí znepokojí a zakáže Julii, aby se s ním vídala.

Johnova matka s manželem přijdou za Gabriell, aby jim pomohla přesvědčit jejich syna Johna, který se od nich odstěhoval a odmítl stipendium na univerzitu a místo toho chce stříhat trávníky na plný úvazek, aby si s ním Gabriell promluvila a vysvětlila mu, že dělá strašnou chybu. Gabriell se do toho nejdřív nechce protože s Johnem se už definitivně rozešla, ale nakonec souhlasí, že si s Johnem promluví.

Ke Scavovým přijede na návštěvu Tomův otec. A říká, že je na služební cestě. Ale Lynette ho druhý den doma načapá jak se na gauči muchluje s nějakou cizí ženou.

Bree s Rexem zahájili rozvodové řízení a jednají o rozdělení majetku. Bree myje nádobí, když do kuchyně vejde Rex.

Rex: „Ahoj“
Bree: „Nemluvím s tebou.“
Rex: „Tobě se debata nad urovnáním nelíbila, co?“
Bree: „Porcelán sis vyžádal jen proto, že víš jak ho miluju.“
Rex: „Vytáhla jsi rozdělení užívání chaty v Aspenu a já mám být ten mstivý? Ale jdi. Vždyť tam skoro vůbec nejezdíš.“
Bree: „Skoro? A co takhle nikdy? Dobře, jak myslíš.“
Rex: „Až se odstěhuju, budu tvůj porcelán používat na jídlo z rychlého občerstvení. Jo…pizza, smažené žebírka…“
Bree: „Víš ty co? Na příštím sezení požádám o tvé golfové hole.“
Rex: „Není rozvod legrace?“
Bree: „Je čas na tvé léky na srdce.“ A jde Rexovi pro prášky.
Rex: „Víš, to co jsem říkal na té schůzce jsem myslel vážně. Hned zítra propustím právníka. Stačí jedno slovo.“
Bree: „Drahoušku, myslím, že už je pozdě.“
Rex: „Proč?“
Bree: „Protože jsi byl nevěrný.“
Rex: „Ale kdybys našla způsob jak mi odpustit, kdybychom našli způsob jak být šťastní, nechtěla bys to udělat?“
Bree: „Víš co opravdu, od srdce chci? Pomstu. Kdybychom nějak mohli vyrovnat skóre, možná bych pak mohla najít cestu zpátky.“
Rex: „To znamená co, že chceš mít románek? Dobře…takže o koho jde, o tvého natvrdlého lékárníka?“
Bree: „Ranilo by tě Rexi, kdybych spala s jiným mužem?“
Rex: „To by mě zničilo.“

Lynette vyhodí tchána z domu. Tom se ptá proč to udělala. Lynette mu vypráví o tom jak ho načapala s jinou ženou, Tom se jí přizná, že on to ví. Že jeho otec má už léta různé románky a že i jeho matka se s tím smířila. A chce vzít otce zpátky domů. Lynette to ale nechce dovolit a tak na ulici nakonec skončí i Tom.

Gabriell jde za Johnem, aby mu vymluvila práci a donutila ho, aby šel na vysokou školu. John jí ale zaskočí a požádá ji o ruku.

Zach řekne otci o věcech na které si vzpomíná z dětství, na to jak někoho zabil. A přiznává, že tohle vše řekl Julii. Paul ale říká Zachovi, že on nikoho nezabil. Že Dana je naživu.

Rex si jde do lékárny vyzvednout léky.

George: „Doktore Van De Kampe.“
Rex: „Nazdar, Georgi. Můj kardiolog Vám poslal recept.“
George: „Ano, správně. Někde to tady mám.“
Rex: „Viděl jste v poslední době Bree?“
George: „Jo, narazil jsem na ni včera v noci v jídelně na Maple Avenue. Pěkně jsme si popovídali.“
Rex: „A to je všechno…jen jste si povídali?“
George: „Jsme jen přátelé, doktore Van De Kampe…nic víc.“
Rex: „To rád slyším. Víte, kdybyste někdy ucítil, že Bree má zájem o něco víc než jen přátelství, byl bych na vašem místě opatrný.“
George: „Promiňte?“
Rex: „Chtěl jsem jen ať víte, že Vás pouze využívá aby se mnou vyrovnala skóre. Neskočte jí na to.“
George: „Bree by nikdy nic takového neudělala. Je to dáma.“
Rex: „Přesně. Velmi krásná, dáma na úrovni. Pamatujte si, tyhle mají sklony skončit z doktora, ne lékárníka.“
George: „Bree je velmi krásná a má styl, ale není příliš vnímavá. Například, myslí si, že jste dobrý člověk a mě je teď naprosto jasné, že nejste…“
Rex: „Chtěl bych své léky, Georgi.“ George objeví v šuplíku předpis na léky pro Rexe.
George: „Nějak ho nemůžu najít. Asi to budu muset nechat poslat.“
Rex: „Díky.“
George: „Ne. Já děkuji Vám.“

Susan říká Paulovi o tom, že viděla jak se Zach líbá s Julií a chce aby se to již neopakovalo. Paul jí uklidňuje, že již prodal dům a na konci měsíce se stěhují pryč. Uslyší je Zach, pro kterého je tato zpráva o domu novinka a uteče z domu. Ale nakonec se domů zase vrátí. Susan a Paul jsou jako dozor na školním plese, Paul vyzve Susan k tanci.

Susan: „Musím se s něčím svěřit. Tak jsem se o Julii bála, že jsem ji trochu odposlouchávala když si volala se Zachem.“
Paul: „Vážně?“
Susan: „Bavili se o velmi zajímavých věcech.“
Paul: „O čem?“
Susan: „Zach říkal Julii co se stalo s Danou.“
Paul: „Skutečně?“
Susan: „Ano.“
Paul: „Kolik jste toho slyšela?“
Susan: „Všechno.“
Paul: „Uvědomte si, že to byla nehoda.“
Susan: „Samozřejmě. To jsem si domyslela.“
Paul: „Nechtěl Danu zabít. Vlastně byl sám dítě. Nechápal co dělá.“
Susan: „Samozřejmě, že ne. Co se přesně stalo?“
Paul: „Nikdy jsme to s Mary Alice přesně nezjistili. Slyšeli jsme dětský křik. Než jsme se dostali k postýlce, bylo příliš pozdě.“
Susan: „Paule, je mi to líto.“
Paul: „Díky.“
Susan: „A vy jste si to celé ty roky s Mary Alice nechávali pro sebe?“
Paul: „Byla to velmi temná kapitola našeho života. Nechtěli jsme si ji opakovat. Byla to také soukromá rodinná záležitost. Ocenil bych diskrétnost.“
Susan: „Samozřejmě.“

Lynette leží v posteli s Tomem.

Lynette: „Cítím se fakt hrozně, za to jak jsem se předtím chovala.
Tom: „Proboha Lynette, vyhodila jsi mě před vlastní dům.“
Lynette: „Přehnala jsem to, já vím. Promiň.“
Tom: „Podívej…vím, že máš moji matku ráda, ale to jak žije svůj život je jen na ní.“
Lynette: „Máš pravdu. Naštvala jsem se protože…ale nic. Nechme to plavat. Je to pryč. Promiň. Dobrou noc.“
Lynette políbí Toma na dobrou noc.
Tom: „Tak dobře, ulev si.“
Lynette: „A to mě trápí, protože když přehlížíš něco takového, co se asi stane až budeš ty na cestách 40 roků.“
Tom: „Lynette…Já nejsem můj otec.“
Lynette: „Vím. Jasně, že ne. Nejsi tvůj otec. A aby mezi námi bylo jasno, já nejsem tvá matka, protože když mě zradíš, opustím tě. Vezmu děti a odejdu a nikoho z nás už nikdy neuvidíš. Jsem ráda, že jsem si ulevila. Děkuju ti. Miluju tě.“

Tom v noci nemůže spát a tak si jde pro něco k pití do kuchyně. Po chvíli tam přijde jeho otec.

Otec: „Nemůžeš spát, co?“
Tom: „Ne.“
Otec: „Já taky ne. Je mi líto toho rozruchu.“
Tom: „To je v pořádku. Nejsem… nejsem naštvaný kvůli tomu.“
Otec: „Ne?“
Tom: „Ne.“
Otec: „Co se děje?“
Tom: „Je tady něco o čem Lynette neví, tati. Něco co jsem provedl. A nevím co se stane jestli na to někdy přijde.“

Další ráno, Gabrielle vrátila Johnovi zásnubní prsten.

John se rozčiluje.
Gabriell: „Uklidni se prosím.“
John: „To nedává smysl? Miluješ mě. Vím, že mě miluješ.“
Gabriell: „Jen milovat nestačí. Kde bychom bydleli? Tady, s tvými spolubydlícími? Jediná dekorace v koupelně je šlukovka.“
John: „Mohli bychom mít vlastní bydlení.“
Gabriell: „Jak? Nemáš ani minimální plat.“
John: „Jasně, zpočátku bychom byli chudí, ale byli bychom šťastní.“
Gabriell: „Chudá a šťastná už jsem zkusila být a hádej co…nebylo to až tak šťastné.“
John: „Pan Solis půjde do vězení. A kvůli tomu chceš zůstat?“
Gabriell: „Nevím. Dokonce i já chci jednou za čas udělat správnou věc.“
John: „Paní Solis, moc tě miluju. Pro tebe to ale nic neznamená, že?“
Gabriell: „Upřímně, ne. Johne, byl jsi hračka…milá, hloupá hračka, takže klidně můžeš jít na vysokou protože ty a já jsme…bez budoucnosti.“ John naštvaně odejde z pokoje a Gabriell se rozpláče.

Zach jde za Julii, aby jí řekl že se nikam nestěhuje. Ale Susan mu po dramatické výstupu řekne, že si nepřeje, aby se k Julii přibližoval a jakmile se k ní přiblíží, tak volá policii a nechá ho zavřít.
Julie v noci uteče oknem za Zachem.

Julie: „Ahoj.“
Zach: „Jsem rád žes přišla.“
Julie: „Zachu, nemůžu se zdržet. Jestli mě máma chytí, bude vyvádět.“
Zach: „Pojď ke mně.“
Julie: „Řekla, že se s tebou nesmím vídat. Co budeme dělat?“
Zach: „Nejsem si jistý.“