12. díl – Every day a little

Policie identifikuje nalezenou mrtvolu jako Martu Hubert. A zpráva o tragédii se brzy začně šířit po celém sousedství, ale prozatím, lidé žijí své životy jako obvykle … ve slastné nevědomosti.

Lynette se pokouší už delší dobu dostat na hodinu jógy. Ale pokaždé když přijde, tak už je plno. Kluci zamotají žvýkačky nejmladšímu bratrovi do vlasů a jelikož se nedá nic jiného dělat, musí mu Lynette oholit hlavu. A další den, když přijde na hodinu jógy tak si recepční poté co uvidí chlapce s oholenou hlavou, že je nemocný, Lynette to nepopře. Ženě je Lynette líto a tak jí dostane do hodiny jógy.

Gabriell má konečně doma Carlose, kterého propustili na kauci. A těší se, že se život vrátí zase do normálu. Že Carlos bude zase vydělávat peníze a ona bude mocit praštit s tou hroznou prací. Ale Carlos je na elektronickém monitorovacích zařízení a nesmí opustit dům. A tak Gabriell musí dále chodit do práce. Carlos stále na Gabriell naléhá kvůli dítěti, ale ona ho stále nechce.

Gabriell: „Ne, slíbil jsi to…žádné děti.“
Carlos: „Věci se změnili.“
Gabriell: „Jo, já vím. Federálové mi odtáhli Maserati, můj manžel je…je zločinec a já trávím dny na veletrzích, kde mě ošahávají prodavači traktorů. Velmi dobře si uvědomuju, že věci se změnili. Dítě znamená jistotu, stálost. A kdo bude měnit plínky až budeš lámat železo ve vězení? Mám ráda svůj životní styl a nechci abys mi ho zničil.“
Carlos: „Podívej se okolo sebe, Gabriell, už je zničený a nad ničím už nemáš kontrolu.“
Gabriell: „Možná, ale mít dítě? Nad tím kontrolu mám.“
Carlos: „Nemůžeš se mnou takhle mluvit. Jsem pořád pánem tohoto domu.“
Gabriell: „Opravdu? Pán domu?“ Gabriell se zvedne ze sedačky, vezme Carlosovi jídlo, které mu přinese a jde ven, kde si sedne na obrubník na druhé straně silnice.
Carlos: „Kam to jdeš? Hej, hej, moje jídlo. Gabrielle! Okamžitě pojď zpátky! Hej!“ Carlosovi začne pípat jeho monitorovací zařízení.
Gabriell: „Už bych moc dál nechodila. Skončíš ve vězení.“
Carlos: „Sakra, Gabrielle, pojď dovnitř.“
Gabriell si pochutnává na Carlosovo jídle
Carlos: „Hej, čekal jsem na to celý den.“
Gabriell: „Mňam, je to výborné. Křupavé a zvenku připálené, ale jemné a křehké uvnitř. Ty že jsi pán domu? Nemůžeš z něj ani vyjít.“

Bree se dál vídá s Georgem. Pro ni je to spíše pomsta Rexovi, ale George se do ní zamiloval. Bree vezme George večer na pole, aby ho naučila střílet. A když mu vysvětluje co se má dělat se zbraní, Geroge jí náhle políbí, Bree se lekne, ucukne a George si ustřelí prst na noze. Bree ho navštíví v nemocnice, aby se mu omluvila.

George: „Vždycky jsem snil, že předtím než zemřu, políbím skutečně nádhernou ženu. Konečně jsem měl příležitost a ustřelil jsem si prst. Nepřekvapuje mě to. Tyhle věci se mi stávají pořád a já…já vím, že se přes to přenesu. Ale myslím, že se nepřenesu přes to, že když jsem tě políbil, odtáhla jsi se ode mě. Proč jsi to udělala, Bree?“
Bree: „Prostě jsi mě zaskočil.“
George: „Ale chodili jsme spolu. Proč by mělo být tak překvapivé, že tě zkusím políbit?“
Bree: „Pořád jsem vdaná za Rexe. Chci říct, ještě nejsme oficiálně odloučení.“
George: „Byl ti nevěrný. Říkala jsi, že ho budeš do smrti nenávidět.“
Bree: „Neměl bys poslouchat ženu, které má čerstvě zlomené srdce. Máme tendence lhát.“

Edie přijde říct Lynette, Gabriell, Susan a Bree, že se rozhodla uspořádat vzpomínkovou akci na Martu, a rozhodla se vzít její popel k jezeru Torch a rozprášit ho. A myslela, že někteří sousedi by mohli jet také. Ale všechny 4 se na něco vymluví, že nemohou.

Sestra Marty řekne Susan, že Marta si vše zapisovala do deníku a Susan dojde, že tam určitě bude i to, jak podpálila Ediin dům. Julie řekne matce, že by se měla Edie sama přiznat. Jelikož se Susan vůči Edie cítí provinile rozhodne se, že s ní pojede rozprášit popel Marty k tomu jezeru.

Při cestě k jezeru Edie a Susan píchnou pneumatiku, Susan jí vyměňuje a Edie při tom zatím filosofuje.

Edie: „Vsadím se, že jsi na střední dělala roztleskávačku.“
Susan: „V prváku. Jak to víš?“
Edie: „Holky jako ty vždycky dělají roztleskávačky. Krásná kůže, oblíbené. Na střední jsem byla holka co se tahá s divnými týpky na překladišti a kouří. Každý nás nenáviděl.“
Susan: „To víš, střední škola. Díky bohu to je za námi.“
Edie: „Já nemyslím, že je to pryč. Jsem pořád outsider kterého nezvou na večírky a ty jsi pořád domýšlivá roztleskávačka která si myslí, že může každého oblbnout.“
Susan: „Cože?“
Edie: „Jedeš se mnou, platíš benzín a podívej co děláš. Měníš pneumatiku i když víš, že mám asistenční službu. Něco ode mně chceš.“
Susan: „Já jen vím, že smrt paní Huber pro tebe byla těžká. Chci ti pomoct.“
Edie: „To je lež.“
Susan: „Proč si myslíš, že lžu?“
Edie: „Protože jsme pořád na střední. Pořád platí stará pravidla. Vzorná děcka se s divnýma baví, jen když něco potřebují. Takže, se mnou dál nejedeš dokud mi neřekneš o co ti jde.“ Susan se otočí na Edie.
Susan: „Dobře. Podívej, já…nechovala jsem se k tobě vždycky zrovna nejlíp a chci to změnit.“
Edie: „Pořád si myslím, že kecáš ale není čas to teď probírat.“
Susan: „Hele, víš, já bych s tebou na střední mluvila.“
Edie: „Ze všech lží, které jsi říkala…tahle je ta nejhorší.“

George přijde Bree a říká ji, že nesejde na tom jak tomu, že spolu chodí ven říkají, jestli rande a nebo schůzka. Že by rád jejich přátelství zpět. Bree si ale nemyslí, že by to bylo moudré. Bojí se, aby nežil v naději, že jednou třeba k němu budu cítit, to co on k ní.

Susan a Edie dojeli loďkou doprostřed jezera. Edie sedí s urnou uprostřed loďky a začne plakat. A říká Susan jak jí je vděčná, že sem s ní jela. A děkuje jí a ze Susan vypadne „já jsem podpálila tvůj dům“. Edie najednou hodí popel Susan do obličeje.

Carlos si tak moc přeje dítě, že se uchýlí ke lži. Volá do lékarny, že jeho žena ztratila předpis na antikoncepci a chce aby mu ty prášky poslali domů. A vymění antikoncepční pilulky, za nějaké jiné.
Edie zastaví auto před Susaniným domem. Susan se Edie omlouvá, za to co udělala a říká jí, že udělá cokoliv, aby ji odpustila. Edie jí řekne, že chce, aby jí čas od času pozvala na poker co hraje s holkama.

Susan: „Měla bych se osprchovat a…smýt ze sebe paní Huber.“
Edie: „Počkej. Nemůžu ani pomyslet na to, že by Marthin popel šel do kanálu.“
Susan: „Hele, Edie, já se musím umýt.“
Edie: „Tohle je tak krásný trávník. Můžeme ji nechat spočinout tady.“
Susan: „Na mém trávníku?“
Edie: „Proč ne? Může strávit celou věčnost díváním se na svůj dům a dávat pozor na sousedství. To by se jí líbilo. Postav se tady. Spláchnu to z tebe.“
Susan: „To si nemyslím.“
Edie: „Dlužíš mi to.“ Edie vezme hadice a začala ze Susan smívat Martin popel.