7. díl – Bang

Pátek, měl to být obyčejný den Carolyn Bigsby. Plánovala upéct svému muži štrůdl, vykoupat psa a zalít své africké fialky. Ano, Carolyn plánovala udělat spoustu různých věcí, na kterých podle ní záleželo. Ale dříve toho dne žena, která nebyla její přítelkyní, Carolyn řekla něco, co neměla slyšet. Od té chvíle již Carolyn na ničem opravdu nezáleželo. Ano, Carolyn Bigsby si naplánovala obyčejný den…ale jak každá hospodyňka ví…plány se mění.

Lynette Scavo měla tuto noc sen. Byl to ten, který měla již mnohokrát předtím. Zdálo se jí o tom, jak mě naposledy viděla…a jak jsme spolu naposledy mluvili.´Pro Lynette bylo stále těžké přijmout, že tato všední výměna slov byla naší poslední a že o chvilku později vstoupím do svého domu a střelím si kulku do mozku.

Dům Youngových byl konečně prodán. Koupil ho nějaký svobodný muž, který žije se svou postiženou sestrou.

Bree ukáže Orsonovi fotografie zmlácené Almy.

Orson: “Stalo se jí to při pádu.“
Bree: “Jak upadla?“
Orson: “Strčil jsem ji. Byla to sebeobrana. Zaútočila na mě.“
Bree: “Proč by na tebe útočila?“
Orson: “Rozlila červené víno na bílý ubrus. Snažila se to vyčistit jarem na nádobí. Když jsem ji upozornil na chybu, začala řvát „zmlkni, zmlkni!“ a opakovaně mě mlátila pánví.“ …
Orson: “Drahá, ja bych nikdy neuhodil ženu. No, veříš mi, ne?“
Bree: “Fajn, příjmám tvé vysvětlení. Jen bych si přála, abys toho nemusel tolik vysvětlovat. Mimochodem, k odstranění skvrny od červeného rozsypeš sůl, co ji absorbuje.“
Orson: “Přesně to jsem říkal Almě, když se do mě pustila!“

Orson se před Bree prořekne, že Harvey podváděl Carlyn s nějakou ženou jménem Monique…a to to řekne Carolyn.

Nora se s Kaylou stěhují do Mexika.

Soudce: “Chce nějaká ze stran ještě něco dodat, než rozhodnu o rozdělení majetku a alimentech?“
Gabriellin právník: “Ne, věříme, že při rozhodování zohledníte bolest a utrpení, které má klientka podstoupila.“
Carlosovo právník: “Vaše ctihodnosti, zahrnuje definice slova „utrpení“ svedení mého klienta před čtyřmi dny?“
Soudce: “Promiňte?“ Carlosovo právník: Myslela si, že dostane nějaké peníze a doufala, že pozdrží rozvod, aby mohla získat svůj podíl.“
Gabriell: “Jak se opovažujete? To je podlá lež!“ Carlos pustí pásku z magnetofonu.
Gabriell: “Tys nahrával naše milování?“
Carlos: “Všechno je to tu, ctihodnosti. Když vyvrcholí, začne vykřikovat dolarové obnosy.“

Soudce rozhodne, že Gabriell dostane dům a Carlos vše, co je v něm.

Julie balila matce kufr a všimla si, že jí došla zubní pasta a tak se nabídla, že jí dojde koupit. Susan si všimne v odpadkovém koši plechovky od piva. Daniell jí vysvětluje, že doučovala Austina a on si přinesl pivo. Ale Susan jí to nechce věřit, a myslí si, že i ona si dala pivo.

Susan: “Oh, nemůžu uvěřit tvému načasování. Chystám se odletět do Paříže a ty si sem zveš kluky na Oktoberfest.“
Julie: “Oh, tak dost! Běž do svého pokoje a dobal si. Tenhle rozhovor skončil.“
Susan: “Pokud vím, tak já jsem tu rodič.“
Julie: “Jo, no, pokud já vím, jsem dcera, která ti nikdy nedala důvod o ní pochybovat.“
Susan: “Okay, já vím…“
Julie: “A nezkoušej to na mě s rodičovstvím. Zrovna jsem sbalila tvůj kufr, vyprala tvé prádlo a zaplatila tvé účty. A teď jdu do obchodu koupit tvou pastu. No, prosté „Ne, nepila jsem žádné pivo“ by stačilo.“

Lynette se chce soudit o plné opatrovnictví Kayly.

Gabriell přijde domů. Carlos sedi v obývacím pokoji a čte si noviny. V tom uslyší z kuchyně rámus. Jde tam a vidí, jak Gabriell rozbíjí nádobí.

Carlos: “Co to sakra děláš?“
Gabriell: “Oh, pomáhám ti zabalit. Přemýšlej o těch penězích, co ušetříš za lepenku.“
Carlos: “Hej! Víš, kolik to stálo?!“
Gabriell: “Víš, kolik jsem stála já?! Když jsme se seznámili, byla jsem na obálkách časopisů. Měla jsem kariéru a budoucnost, ale kvůli tobě jsem se toho vzdala a co dostanu na oplátku?“
Carlos: “Jestli ještě něco rozbiješ, tak ti pomáhej…“ Carlos odejde zpět do obývacího pokoje a mlátí do zdi.
Gabriell: “Co? Co uděláš? Carlosi, přišel jsi o rozum?“
Carlos: “Proč? Ty mi pomáháš zabalit, já ti pomáhám předělat dům. Víš, nevím, co ty, ale já si vždy myslel, že by tady mělo být okno. Můžeme hned teď přestat, nebo si dál hrát. Je to na tobě.“ Gabriell schodí vázu.

Harvey se přiznal Carolyn, že měl před 8 měsíci poměr s Monique, která se ale pak náhle ztratila.

Austin se potká v supermarketu s Julií. Julie s ním nechce mluvit. Austin jí dá do batohu flašku alkoholu. U poklady jim Julie nedokáže vysvětlit, že to neukradla a tak si jak pro ni, tak pro Austina musejí přijít Susan s Edie.

Lynette jede do obchodního domu. Nora se dozví, že Lynette s Tomem se s ní chtějí soudit o Kaylu a jde do obchoďáku za Lynette.

Carolyn vtrhne do supermarketu se zbraní a chce zabít svého manžela. Ten se ale zamkne do kanceláře a tak si Carolyn vezme jako rukojmí zákazníky supermarketu (mezi nimi je Lynette, Nora, Daniell, Austin,…)

Před obchodním domem stojí policie a shromažďuje se tam zoufalí rodiče a přátelé rukojmích. Všichni sousedé v televizi u Bree sledují chaos v supermarketu. Tom se dozví, že je Lynette také jedna z rukojmích a tak nechá děti u Bree a jde k supermarketu. Před supermarketem čeká Tom a Susan s Ianem.

Carolyn už je s nervama úplně mimo. A vypadá to, že každou chvíli po někom vystřelí.

Nora na Lynette začne zase křičet, že jí chce ukrást jediné dítě a jak by jí bylo, kdyby už ona nikdy neměla vidět své kluky.

Carolyn: “Ty a tvá přítelkyně mě vážně začínáte štvát.“
Nora: “Není to má přítelkyně. Snaží se mi ukrást dítě.“
Lynette: “Noro, zmlkni!“
Carolyn: “Je to pravda?“
Lynette: “Ne! Já… my…sdíleli jsme opatrovnictví a pak se pokusila svést mého manžela, takže…Zkoušela to na tvého manžela?“
Carolyn: “Proč jsi to neřekla? Carolyn vystřelí po Noře a střelí jí do břicha.
Carolyn: “Věřím, že věta, kterou hledáš, je „děkuji ti.“
Nora: “Dobrá zpráva je, že teď už nebudeš potřebovat právníka. Nora říká Lynette, aby se postarala o Kylu.
Lynette: “Budu ji milovat jako svou vlastní. Budu, Noro. A pak Nora zemře. Lynette se podívá na Carolyn.
Carolyn: “Oh, nedívej se na mě takhle. Víš, že jsi ji chtěla mrtvou.“
Lynette: “Jak to můžeš říct?“
Carolyn: “No, řekla jsi mi o ní a tvém manželovi po tom, co jsem celkem jasně vyjádřila svůj názor na děvky.“ Lynette začne křičet.
Lynette: “Tohle jsem nechtěla. Neopovažuj se říkat, že jsem chtěla tohle.“
Carolyn: “Drž hubu!“
Lynette: “Ne, nebudu držet hubu!“
Carolyn: “Nedávala jsi snad pozor? Můj manžel mě podváděl!“
Lynette: “Koho to zajímá?! Koho? My všichni známe bolest! Všichni tady známe bolest, ale vyrovnáváme se s ní! Spolkneme to a dál žijeme své životy! My se neprocházíme a nestřílíme při tom cizí lidi!“
Carolyn: “Zasloužila si to!“
Lynette: “No, možná sis ty zasloužila být podvedena! Já… já… omlouvám se. To… to jsem neměla říkat.“ Carolyn chce po Lynette vystřelit, ale jeden muž (nový soused), hodí po Carolyn plechovku a tak Carolyn střelí Lynette „jen“ do ruky. Carolyn upadne na zem. Upustí pistol, tu zvedne nějaká žena a střelí Carolyn do hlavy.

Lynette Scavo měla tuto noc sen. Byl to ten, který měla již mnohokrát předtím. Ale tuto noc se něco změnilo. To bylo naposled, co se o mně Lynette zdálo, a pro její dobro, jsem za to vděčná.