18. díl – Everybody Says Don´t

První den své abstinence, našla Bree van de Kamp starou zátku, která jí připomněla, jak velkou chuť měla na Chablis. Takže zavolala svého poradce, který přišel s filmem, na který koukali, dokud její chuť neodešla. O pět dní později, když se objevila žízen po Merlotu, Peter přijel s balíčkem karet. Další víkend koupil čínu, protože mu Bree řekla, že se užírá představou o archivním Chardonnay. Dvacatý den svojí abstinence už Bree přestala přemýšlet o pití, protože se její myšlenky zaměřily jinam.

Jedno odpoledne, když je Peter zase u Bree, mu dá Bree pusu. Petra to zaskočí.

Peter: “Proč?“
Bree: “Je to jen můj způsob, jak poděkovat za všechno, co jsi pro mě udělal v minulých týdnech. Co… se děje?“
Peter: “Vypadá to, jako když vyklízím pozice, ale já nejsem jen vyléčený alkoholik, tyky patřím mezi A.S. Anonymní sexoholiky.“
Bree: “A to… opravdu existuje?“
Peter: “Ano. Sex pro mě znamenal ještě víc než chlast.“
Bree: “Byl to jen polibek na tvář.“
Peter: “To nevadí. Stačí nepatrný dotek, aby se mi vzbouřily hormony.“
Bree: “Jak je to dlouho, co jsi naposledy…“
Peter: “Rok. Mají jedno pravidlo… květina, zvířátko, člověk. Když se dokážu postarat o kytku, můžu přejít ke zvířátku. Když to bude fungovat, můžu se zase začít stýkat s lidmi.“
Bree: “A jak si vedeš?“
Peter: “Starám se už o čtvrtý fíkus. Myslím, že bych už měl jít.“

Ačkoliv to zatím nevěděla, Bree pravě získala odpověď na svojí otázku. Nejsnadnější způsob, jak překonat jednu závislost, je nahradit jí nějakou jinou.

Carlos a Gabriell přijdou za Libbi do stript clubu a přinesou jí dárek, foťák, který chtěla. Náhle k nim přijde nějaký muž.

Muž: “Je tu nějaký problém?“
Libbi: “Ne, jenom jsme si povídali. Všechno… je v pořádku.“
Carlos: “Carlos Solis. Tohle je moje žena Gabrielle. Přátelíme se s Libby.“
Muž: “Aha. Já jsem Frank, její přítel.“
Gabriell: “Nezmínila jsi se, že máš přítele, Libby.“
Libbi: “Opravdu? Myslím, že ano.“
Frank: “Co to je? Dárek pro naše dítě?“
Carlos: “Promiňte, říkal jste „naše“ dítě?“
Frank: “Ano. Bude naše první.“

Bree přijde za Lynette, aby zjistila, jestli už ví co bude u soudu vypovídat. Protože se jí určitě budou ptát na to „nedopatření“ s tím, jak Bree hlídala Lynettiny děti. Lynette, jí řekne, kvůli ní lhát nebude a že bude rozhodně vypovídat pravdu.

Carlos a Gabriell jdou do adopční kanceláře za svým práníkem.

Carlos: “Ta prolhaná striptérka nám lhala. Otec o tom vůbec nic neví. Chce vychovávat to dítě.“
Právník: “Pane Solís, pokud bude otec chtít uplatňovat svoje práva, tak s tím nemůžeme nic dělat. Najdu vám jiné dítě. Slibuji.“
Carlos: “Nechci jiné dítě. Já chci tohle!“
Gabriell: “No tak, miláčku, má přece pravdu. Ta ubohá holka nám od začátku lhala. Tak z toho vycouváme, dokud můžem. Nestojí to za to.“
Carlos: “Nestrachuj se, Gaby. Dobře? Tak zaplatíme Frankovi stejně jako Libby a pak si odneseme to dítě domů.“
Právník: “Počkat, počkat, počkat…Vy jste jí zaplatili?“
Gabriell: “Říkal jste, že jí můžeme dávat dárky. Každý rád dostává peníze.
Právník: “Za tohle by mě mohli vyloučit z advokátské komory. Nemohu schvalovat obchod s dětmi. A rozhodně nemůžů být jeho součástí.“
Carlos: “Ale jděte, pane Beale.“
Právník: “Ne, ne, vyslechněte mě. Kdybyste se ale rozhodli jít touto cestu, bez mého vědomí mi ukradli formulář ke zřeknutí se rodičovských práv vytáhne ze zásuvky papíry, co mi leží na stole, doplnili tam datum a nechali ho Franka dvakrát podepsat, nemusel bych se toho nijak účastnit.

Karl požádal Edie o ruku. S tím, že příprava na svatbu čeká nějako dobu, a než bude vše připraveno, tak to už bude se Susan rozvedný, tak jí to alespoň řekl. Ale Edie chce Karla překvapit a chystá překvapivou svatbu již druhý den. Susan se to dozví a hned to řekne Karlovi, který si s Edie promluví a vše jí řekne. Edie pak chce mluvit s ním i se Susan. Edie chce po Susan a Karlovi, aby jí jako omluvu, za své chování vystrojili velkou svatbu.

Karl: “Jak velkou?“
Edie: “No, dáte dohromady všechno, co si můžete dovolit a ztrojnásobíte to. Takže pak…“
Susan: “Pamatuj, že jsem na mizině.“
Edie: “Moc dobře si toho jsem vědomá. A rozhodně nehodlám ani pohnout prstem při plánování a realizaci téhle extrémně drahé svatby.“
Susan: “Ne. Samozřejmě, že ne. A když budu moc s něčím pomoc… No, třeba… bych nějak mohla pomoc s něčím?“
Edie: “No, původně jsem tě nechtěla pozvat, ale…budu potřebovat servírku. Jo a…určitě budeš moci přijít zadními dveřmi.“

Peter najde pro Bree nového poradce. Ale Bree jí nechce, chce dál spolupracovat s Petrem.

Holky pochybují o tom, zda Bree vážne nezmlátila svého syna. A tak se Lynette rozhodne Andrewa vyzkoušt a přijede úplně novým autem. Říká Andrewovi, že by ráda znala jeho názor. Takže by jí mohl prokázat službu pár hodin v  tom autě jezdit a pak aby jí řekl, co si o tom autě myslí. Ještě chvíli se pak baví o autě a vzpomínají na Andrewovo dětstí.

Lynette: “Navštívil mě tvůj právník. Budu muset vypovídat. Je to pro mě těžké…“
Andrew: “Jo. Jo, já vím. Měla byste si pamatovat, že má matka je úplně jiný člověk, když se napije.“
Lynette: “Je pro mě těžké představit si Bree, kterou znám, jak ti dokáže ubližovat.“
Andrew: “Budete na to automít nějakou slevu?“
Lynette: “No…vlastně ano. Jedna z výhod. Ačkoliv možná je to přeci jen příliš drahé pro středoškoláka.“
Andrew: “No, když řeknete mému právníkovi pravdu, tak si nemyslím, že peníze budou nějaký problém.“

Lynette je u výslechu. Spolu s ní jsou v místnosti Andrew a Bree a jejich právníci.

Právník: “Není pravda, že když měla Bree vaše děti na hlídání, tak se opila a tak jim umožnila, aby se toulali po městském centru?“
Lynette: “Moje děti se netoulají. Oni peláší jako myšky.“
Právník: “Promiňte?“
Lynette: “Víte, že se myš dokáže protáhnout dírou, co má jen čtvrteční velikost? Stejně jako to umí moje děti.“
Právník: “Paní Scavo, takže říkáte, že nečíníte paní Van de Kamp odpovědnou z ohrožení vašich dětí?“
Lynette: “Ne, nečiním jí odpovědnou. Bree van de Kamp a já se obě známe dlouhou dobu. Naprosto jí důvěřuji. Je báječná přítelkyně a úžasná matka. Zahanbuje nás ostatní.“
Andrew: “Ona lže! Necháte jí říkat s tenhle blábol?“
Právník: “Prosím. Myslíte si, že paní Van de Kamp má problémy s pitím?“
Lynette: “Ne.“
Právník: “Tak proč jste jí postavila prázdné láhve od vína před její přední vchod?“
Lynette: “Pomáhala jsem jí třídit odpad.“
Právník: “Nemusím vám připomínat možné následky křivé výpovědi?“
Lynette: “Nemusíte. Po pravdě, nemám ráda lháře.“ A podívá se na Andrewa

Bree volá Petrovi a zve ho na zásnubní večírek Edie. Ale Peter, jí řekne, aby mu už nevolala.

Susan je na Editinu večírku a najde svou fotografii v  Karlových věcech!!! Karl, jí říká, že čas od času se na to fotografii rád podívá, aby si připomněl, že ztratil tu nejlepší ženskou co ve svým životě kdy potkal.

Karl: “Řekni mi, co mám udělat Susie. Jestli chceš, abych si vzal Edie, tak to udělám. Jestli chceš, abych zrušil tu svatbu, udělám to. Udělám, co budeš chtít.

Bree přijde do baru a ptá se barmana:

Bree: “Potřebovala bych poradit od profíka. Potřebuju, aby ze mě táhnul chlast. Můžete s tím rychle něco udělat?“
Peter přijde vyzvednou Bree do baru, která tam už spí na stole. A odveze jí domů.

Edie s Karlem rozbalují dárky, co dostali a od Felicity dostanou zubní protézu, která patřila Marthě.

Felicity: “Vím, že je to neobvyklý dárek na oslavu zasnoubení, ale s Marthou jste byly nejlepší přítelkyně, Edie. Chci, abys měla něco opravdu osobního, co by ti jí připomínalo, od té doby, co nás tak nečekaně opustila. Však víš, když jí Paul Young uškrtil, rozdrtil průdošnici, a zaživa jí pohřbil nedaleko skládky u turistické cesty.“
Edie: “Felicia. . . Myslím, že už jsi toho vypila dost.“
Felicity: “Omlouvám se, jestli jsme někoho pohoršila, ale… když si spolu povídáte a jíte tyhle zákusky, tak pamatujte… že jste ve společnosti vraha.“

Libbi se narodilo dítě a řekne Frankovi, že otcem dítěte je jeho 19 letý bratr. Frank nechce dát dítě k adopci a chce ho odnést domů. Carlos a Gabby ukradnou dítě z porodnice.

Pokušení přijde na každého z nás. Jestli podlehneme nebo ne záleží na naší schopnosti odhalit jeho pravou tvář. Někdy přichází jako starý plamen, co se znovu rozhoří. Nebo nový přítel, který může být něco víc. Nebo malé dítě, které probouzí pocity, o kterých jsme zatím neměli nejměnší tušení. Ale vždycky, když pokušení podlehneme, dobře víme že jednou také příjde den, kdy budeme muset čelit důsledkům.