8. díl – The Sun Won´t

Po napadení Gabriell se lidé z ulice rozhodují zda začít v noci hlídkovat. Nakonec z toho ale sejde, díky správně načasovanému zásahu Betty. Která se bojí, že by mohli přijít na to, že to udělal Caleb a později by určitě také vyšlo najevo, že Caleb je její sy.

Gabriell se se ztrátou svého dítěte vyrovnávala po svém. I když v hlouby duše truchlila, na povrchu to nedával znát a dále si žila svůj život jako před tím. Jezdila po nákupech atd. A také chodila navštěvovat svého manžela do vězení.

Gabriell: “Carlosi, co se stalo?“
Carlos: “Měl jsem pár krušných dní. Poté, co jsi mi řekla…o dítěti. Vzalo mě to.“
Gabriell: “Bože, co to máš s rukama?“
Carlos: “Roztrhal jsem matraci.“
Gabriell: “Ježíši! Jak ti dneska je?“
Carlos: “Dali mi uklidňující injekci. Myslím, že to pomáhá. Ještě jsme nemluvili o jménech. Vybral jsem 5 nejlepších.“
Gabriell: “Zlato…“
Carlos: “Chceš je slyšet?“
Gabriell: “Ne, to je dobré.“
Carlos: “Nikdy jsi nepřemýšlela nad jmény?“
Gabriell: “Ne. Nemyslíš, že je na to trochu brzy? Jak mám pojmenovat něco, co je velké jako ořech?“
Carlos: “To máš nové?“
Gabriell: “Líbí se ti? Koupila jsem to po cestě sem.“
Carlos: “Právě jsi potratila!“
Gabriell: “Každý truchlíme po svém.“
Carlos: “Ty to zvládáš docela dobře.“
Gabriell: “Jdu nakupovat, ty si třeba vytrvi toaletu ze stěny. Máme rozdílné způsoby.“
Carlos: “Truchlíš ještě?“
Gabriell: “Ale prosím tebe. Co si myslíš?“
Carlos: “Upřímně, já nevím!“
Gabriell: “Jasně že jsem smutná, tohle je smutná situace.“

Lynette se nelíbí, že Tom nechává děti hrát za tmy na ulici. Bojí se, že by je mohl někdo třeba unést.

Bree objeví v novinách její oznámení o zasnoubení s  Georgem a vůbec se jí to nelíbí.

Bree: “Takže, až nastane čas s tím jít na veřejnost, potřebuji, abys to nejdřív prodiskutoval se mnou. Vždyť jsem nevěsta. Tak by to mělo být.“
George: “Dobrá. Chci, aby sis nasadila ten prsten.“
Bree: “Prsten?“
George: “Nemáš ho. Kde je?“
Bree: “Je v mé kabelce.“
George: “Prosím nasaď si ho.“
Bree: “Ale jestli ho lidi uvidí …budou předpokládat, že máš svůj svatební prsten.“
Bree: “Možná, ale proč to riskovat?“
George: “Protože prsten říká ctitelům, že už jsi zadána. A holý prsteníček láká nechtěnou pozornost.“

Carlos pošle za Gabriell Hectora, se kterým se seznámil ve vězení. Aby na Gabriell dohlédl. Ale té se to ani trochu nelíbí. Hector je ale stále v její blízkosti, ať jde kamkoliv.

Tom chce Lynette ukázat, že se nemusí bát, že by kluci nasedli k někomu cizímu do auta. . .

Tom: “Přemýšlel jsem o tom, co jsi řekla, nechci aby sis dělala starosti, takže jsem si s klukama trochu promluvil. Takže kluci, co uděláte… když vás nějaký cizinec pozve do svého auta? Portere.“
Porter: “Utečeme a zavoláme 911.“
Tom: “Hodný hoch! Správně. Ale co když ten cizinec řekne, „Hej, znám vašeho tátu a mámu“? Co? Prestone!“
Preston: “Taky utečeme!“
Tom: “Jo! v pořádku ..“
Lynette: “Můžu se taky zeptat? Co když je ten cizinec milý a nevypadá strašidelně?“
Porter: “Utečeme a zavoláme 911.“
Lynette: “A co když řekne, že vás vezme…do cirkusu? Na pizzu a jízdu na slonech? Nedívat se na tátu! Dívat se na mě! Co uděláte? “
Tom se snaží klukům poradit
Preston: “My… utečeme?“

Kluci si jdou hrát ven.

Lynette: “Usmíváš se jako by to bylo vyřešeno.“
Tom: “Ale jdi Lynette. Pracovali jsme na tom celé odpoledne. Chápou to.“
Lynette: “Znáš přece naše děti. Vroucně je miluji, ale tohle jde jedním uchem dovnitř a druhým ven.“
Tom: “Jdu pro zmrzlinu.“
Lynette: “Tome, ještě jsme neskončili!“
Tom: “Lynette, umím udržet své děti naživu. Když ráno odcházíš, jsou čtyři. Když přijdeš domů, jsou pořád čtyři. Když přijdeš domů a budou jen tři, pak mě můžeš poučovat.“

Bree přijde navštívit nějaká žena . . .

Žena: “Mé jméno je Leila Mitzman. Doufám, že neruším?“
Bree: “Jak Vám mohu pomoci?“
Žena: “Může to znít divně, ale musela jsem Vás navštívit. Četla jsem v novinách, že jste zasnoubená s Georgem Williamsem.“
Bree: “To oznámení bylo trochu předčasné.“
Žena: “Ale jste s Georgem spolu? Máte blízký vztah?“
Bree: “Ano.“
Žena: “Tak to si potřebujeme promluvit. Chodila jsem s ním 6 měsíců, když mě požádal o ruku. Tak od té chvíle, kdy jsem řekla ano, George si mě začal přivlastňovat. A když zjistil, že můj bývalý žije na konci ulice, Obvinil mě, že se s ním scházím za jeho zády. A pak jedné noci volala policie. Někdo mému bývalému zapálil auto. Nemohla jsem nic dokázat, ale věděla jsem, že to byl George. Druhý den jsem se s ním rozešla.“
Bree: “Nevím co na to říct.“
Žena: “Vím, zní to zmateně.“
Bree: “Ano, to ano. Pozvala jsem si do domu neznámou osobu, která pije můj čaj a snaží se mě obrátit proti jednomu z nejmilejších mužů, kterého znám.“
Žena: “Musíte mi věřit. George je cvok a Vy byste si to měla ještě rozmyslet.“
Bree: “Je načase, abyste odešla.“
Žena: “Jednou, když jsem mluvila s mužem u baru, a pak jsme šli domu, George mě uhodil. Co říkáte na tohle?“
Bree: “Když vezmu v potaz Vaše chování a Vaše neformální staré způsoby, vsadila bych se, že jste ho vyprovokovala.“
Žena: “Když jsem si přečetla, že jste s Georgem zasnoubeni, cítila jsem povinnost říct Vám, že je šílený. Ale teď když jsem Vás poznala, vidím, že vy dva jste se dlouho hledali!“

Susan zjistí, že muž o kterém jí matka řekla, že je její otec, ve skutečnosti není a chce po matce, aby jí řekla, kdo je její skutečný otec, ale ta jí to nechce říct.

Bree řekne Georgovi o návštěvě kterou měla a že o něm nemluvila zrovna dobře. Ale George jí řekne že Leila je nemocná a že ničemu co jí řekla, nesmí věřit.

Lynette požádá Stua (kolegu z práce), aby se jako na oko pokusil unést její děti, aby měla jistotu, že jen tak k nikomu nenasednou do auta. Děti nasednou do auta, ale sousedka se do Stua pustí, začne do něj bušit a křičet, ať nechá ty děti být. Až musí zasáhnout Lynette.

Na svatbě, když měla Susanina matka proslov, tak náhle začala mluvit k Susan o jejím otci.

Matka: “Tvůj otec nebyl známost na jednu noc. Bylo mu 33, a byl ženatý. A byl to můj šéf. Když jsem mu řekla, že jsem těhotná, skončil to. Už se mnou nikdy nepromluvil, ale dal mi moji úžasnou a krásnou dceru. A za to chci poděkovat Addisonu Prudeymu.“
Susan: “Víš kde je?“
Matka: “Vůbec nevím. Přísahám, kdybych věděla, řekla bych.“
Muž: “Já znám Addisona Prudeyho. Má obchod s krmením a doplňky na rohu třetí a Sutherland.“

Bree s Georgem jsou na večeři v restauraci. . .

George: “Bree, kde máš prstýnek?“
Bree: “Kamínek se ztratil, tak jsem ho zanesla do klenotnictví. Ale neboj, je v bezpečí.“
George: “Není to kvůli Leile?“
Bree: “Ne! Jak už jsem řekla, kamínky prostě někdy vypadávají.“
George: “To je mi jedno. Nasaď si ho.“
Bree: “Co?“
George: “Chci, aby sis ho nasadila.“
Bree: “Promiň, ale to nepůjde.“
George: “Proč ne?“
Bree: “Protože se na to necítím. A to je naposledy, kdy o tom mluvíme, jasné?“
Ke stolu Bree a George přijde muž . . .
Muž: “Promiňte, madam, členové Zeta Beta Kappa tu nejsou vítáni.“
Bree: “Ty! Grante! Co děláš tady ve městě?“
Muž: “Na návštěvě u příbuzných.“
Bree: “Georgi, to je Grant. Na vysoké jsme spolu chodili. Ty, toto je George . . .je to můj dobrý přítel.“
George: “Vlastně jsme zasnoubeni.“
Muž: “Bree, vypadáš nádherně. Ty roky ti nic neubrali. Nechceš si zatančit?“
Bree: “S radostí.“
George: “Musím to ukončit.“
Bree: “Georgi! Mohl by jsi si sednout? Začínáš být hrubý.“
Muž: “Ruším v něčem?“
George: “Alespoň si nasaď ten prsten.“
Bree: “Ne! Georgie, já nechci!“
George: “Jsme zasnoubeni! Měla bys ho nosit!“

George vezme násilím Breinu ruku a začne jí nasazovat prsten.

Bree: “Georgi …“
Muž: “Nech toho člověče!“
George: “Promiň. Já jen . . .Jsme zasnoubeni.“
Bree: “Věc se má tak . . .že myslím, že už nejsme.“
George: “Bree. Prosím . . .“
Bree: “Měl bys jít. Je mi to líto.“

Hector odveze Gabriell do parku a dá ji balónek. . .

Hector: “Carlos mě poslal, abych Vám pomohl od toho trápení. Balónek reprezentuje stav ztráty života. Nechte ho odletět, a uznejte bolest, kterou cítíte, a zároveň ji pochopte.“
Gabriell: “To je směšné. A ke všemu, já necítím to, co si myslíte, že cítím.“
Hector: “O to to bude jednodušší.“
Gabriell: “Když to udělám, tak půjdete?“
Hector: “Jo.“
Gabriell: “Mám něco říct?“
Hector: “Jestli chcete.“
Gabriell: “Ani ne. To je v pohodě. Je to hloupé. Nikdy jsem to dítě ani nechtěla. A byla bych příšerná matka.“
Gabriell tam stojí a ten balónek nějak nemůže pustit.
Gabriell: “Kdyby to byl kluk, jmenoval by se Charlie. A holka Aurora.“
Hector: “To jsou krásná jména.“
Po nějaké chvíli Gabby ten balónek pustí do vzduchu.

Policie zatkne Caleba.