14. díl – Love is in the air

Většina matek vám řekne, že jejich děti jsou dar od Boha. Většina matek vám také řekne, že dary, které od dětí dostávají rozhodně boží nejsou. Lynette trpěla malůvkami ze školky poličkami na koření z letního tábora a bižuterií ze skautského sjezdu. Ale dnes, Lynette Scavová dostala dar o kterém každá matka sní… takový, který se nestyděla ukázat.

Lynette: „Kde jste vzali ten květináč?“
Kluci: „Vyrobili jsme ho.“
Lynette: „Opravdu? Je to skvělé. Tohle je ten nejhezčí dárek, který jste mi kluci kdy dali. A víte co? Dám ho dopředu na verandu ať se z něj může těšit celé sousedství.“
Lynette věděla, že vzpomínku na tuhle chvíli bude chovat po zbytek života. Vzpomínka na tu chvíli byla zničena hned druhý den.
Lynette: „Paní McCluskey, proč mi berete květináč?“
Paní McCluskey: „Protože je můj. Vaši kluci ho ukradli z mé verandy.“
Lynette: „Ne, ne, ne. Kluci ho pro mně udělali k Valentýnu.“
Paní McCluskey: „Koupila jsem při poslední plavbě v Kostarice. Vidíte? Pořád má tady napsanou cenu. Copak? Nemáte co říct? Ztratila jste jazyk? Poslouchejte mě… držte si ty své spratky dál od mého domu.“

Lynette se na kluky naštvala, za tu krádež květináč, a donutí je přísahat, že už nic takového nikdy neudělají a také musejí napsat paní McCluskey omluvný dopis. O pár dní později si paní McCluckey stěžuje Lynette, že jí její synové ukradli nástěné hodiny.

Lynette, Gabriell, Bree a Susan přemýšlejí nad tím co jim Paul řekl, že Zach zabil svou sestru Dane. Ale pořád v nich převládal pocit, že něco není v pořádku.

Sestra Marty Hubert poznala na fotkách u Paula doma v jeho ženě Mary Alice Angelu Forrest, se kterou pracoval v Utahu, ale Paul jí říká, že s  Mary Alice nikdy v Utahu nebyly, že se musí plést.

Gabriell dostane další práci a to u krále matrací, aby připomněla lidem, že je spousta věcí které mohou dělat.

Bree se rozhodla své rozpory s Rexem „uzavřít do šuplíku“ a dát mu ještě jednu šanci.

Bree: „Zítra je Valentýna.“
Rex: „Já vím. Už mám pro tebe dárky.“
Bree: „Růže a anglický karamel? Jako vždycky.“
Rex: „Ano.“
Bree: „A taky předpokládám, že se zítra večer budeme milovat.“
Rex: „To už je naše malá tradice.“
Bree: „Dobře. Těším se. Těšíš se taky?“
Rex: „Prosím?“
Bree: „Já vím, že tě sexuálně neuspokojuju a tak mě napadlo, jestli se opravdu těšíš.“
Rex: „Pro Boha.“
Bree: „Promiň, Rexi. Myslela jsem, že dokážu předstírat, že mě to už nerozčiluje, ale nejde to.“
Rex: „Prosím, nedělej to.“
Bree: „Měl jsi poměr kvůli sexu jsi šel za jinou ženou, protože ti dala něco co já ne. Měj aspoň tolik slušnosti a řekni mi co to je.“
Rex: „Nemůžu, Bree.“
Bree: „Proč ne? Rexi, prosím, řekni mi to. Nech mě dokázat ti jak moc tě miluju.“
Rex: „Rád se nechám ovládnout.“ Bree nechápe co tím Rex myslí.
Rex: „Sexuálně. Zapomeň na to.“
Bree: „Rexi, prosím, chci to pochopit.“
Rex pustí Bree na ukázku video. Po jeho skončení.
Rex: „Takže?“
Bree: „Co ti kruci tvá matka udělala?“
Rex: „Prosím?“
Bree: „Tohle zavání nevyřešným traumatem z dětství.“
Rex: „S mou matkou to nemá nic společného, Bree. Je to moje preference.“
Bree: „Je to perverze.“
Rex: „Proboha, slíbila jsi, že budeš rozumná.“
Bree: „Co chceš abych řekla…můj manžel má rád ocelové svorky na bradavkách, hurá?“
Rex: „Chtěl bych abys řekla, že to zkusíš. Aspoň jednou.“
Bree: „Zkusit co? Ubližovat ti? Ty opravdu chceš abych ti ublížila?“
Rex: „Abych mohl cítit rozkoš, ano.“
Bree: „Fajn.“

Jelikož na Gabriell pořád mluvili zákazníci, vyhotovila si ceduli „nemluvte s modelkou“. Šéfovi se její chování nelíbí a tak jí vyhodí. Gabriell si najde práci v obchodě s kosmetikou jako prodavačka.

Mike se vkrade do domu, a při tom je postřelen do boku.

Susan je s Mikem na valentýnské večeři a uprostřed rozhovoru o dětech se Mike zvedne a je na odchodu. Susan si myslí, že utíká kvůli tomu, že mu řekla, že nemůže mít děti, ale Mikovi začala krvácet ta rána. Ale náhle omdlel. V nemocnici si vymyslí báchorku o tom, že se postřelil sám, ale ani lékaři mu nevěří.

Bree s Rexem leží večer v posteli.

Bree: „Jak vlastně ta dominance funguje?“
Rex: „Není se čeho bát. Většinou budeme vytvářet jednoduché scénáře a hrát podle nich.“
Bree: „Takže je to jako bychom hráli ve hře.“
Rex: „Něco na ten způsob. A kdyby se věci vymkly z rukou budeme mít domluvené heslo. Když ho někdo z nás řekne ten druhý okamžitě přestane.“
Bree: „Dobře, takže jaké je naše heslo?“
Rex: „Poslední dobou jsem používal Philadelphie Co se děje?“
Bree: „Moje teta Fern žije ve Philadelphii a já na ni nechci myslet když tě budu bít koženým páskem.“
Rex: „Dobře. Vyber heslo ty.“
Bree: „Co třeba ostružiny?“
Rex: „ostružiny?“
Bree: „Co se ti na ostružinách nelíbí?“
Rex: „Budeme tady hrát psychologickou hru, Bree a veselá slova jako Boise zničí atmosféru. Potřebujeme něco vážnějšího.“ Bree se zamyslí.
Bree: „A co takhle Palestina?“
Rex: „Ostružiny budou dobré.“

Lynette donutí kluky aby se šly omluvit paní McCluskey.

Susan sedí před domem na lavičce a čte si. Když za ní přijde Lynette.

Lynette: „Ahoj.“
Susan: „Ahoj, Lynette, co se děje?“
Lynette: „Moji kluci byli v loupežném opojení,kradli věci všude v sousedství.“
Susan: „To je mi líto.“
Lynette: „Já vím. Budou potrestaní, pravděpodobně do smrti. Ale chtěla bych ti něco ukázat. A podává Susan něco zabaléné v ubrousku. Říkají, že to ukradli z Mikovy garáže, z pracovního stolu.“
Susan: „No a?“
Lynette: „Přečti si co je tam vyryté.“ Je tam vyryto „Marta Hubert“
Susan: „To je krev?“
Lynette: „Nevím.“
Susan: „Co to znamená?“
Lynette: „Nevím.“