6. díl – Running to stand still

Gabriell večer v ložnici probírá s Carlosem tu možnost, že by dal vypoveď služce, jak to mama Solis chce.

Gabriell: “Bude mi to chybět, Carlosi.“
Carlos: “Co tím myslíš?“
Gabriell: “Potom co budu muset… vařit,uklízet a nakupovat jako jiné manželky…večer budu utahaná, stejně jako jiné manželky. Než si na to zvyknu, samozrejmě. A to by mohlo trvat léta.“
Druhý den rano u snídaně.
Mama Solis: “Dobré ráno, Carlosi.“
Carlos: “Služka zůstává.“

Gabriell odešla nakupovat a Carlos zůstal se svou matkou sám doma.

Carlos: “Dohání mě k šílenství, mamá. Mohl by tady být i ten chlap, se kterým mě podvádí.“
Mama Solis: “O to se neboj. Nespouštím ji z dohledu.“ Venku se Gabriell bavi s nějakým mužem.
Carlos: “Kdo je kruci tenhle. A jak se ho dotýká. Myslíš, že je to on?“
Mama Solis: “Carlosi, nebuď blbej. Mluví s ním na veřejnosti, s ním si nedělej starosti.“
Carlos: “Takže je to někdo s kým nemluví. Co mám dělat, zmlátit každého chlapa ve městě?“

Paul je v nemocnici a bavi se s lékařem o stavu svého syna, kterého sem tajně nechal hospitalizovat.
Lynett musí ušít pro dvojčata kostám do školního představení, aby si vybojovala práva spolurozhodovat, ujeme se úkolu ušít kostýmy pro celý divadelní dětský sbor. A aby překonala vyčerpání začne brát tablety ADS, které dostala pro své nezvladatelné děti. Ty učiní, že Lynett je aktivní a není vůbec unavená.

Poté co se Gabriel dozví, že se John učí s Daniell (dcery Bree) v jejím pokoji, uteče z pokeru s děvčaty a jde se podívat co spolu dělají.

John: “Paní Solis. Co děláte?“
Gabriell: “ Proč mi neodpovídáš na telefony?“
John: “Jsem zaneprázdněn.“
Gabriell: “Jo, viděla jsem s kým máš tolik práce.“
John: “Danielle? Ale no tak, jsme jen přátelé.“
Gabriell: “Než se ještě víc spřátelíte, chci ti připomenout, já ti mohu dělat věci, které ani nedokáže vyslovit.“
John: “Daniell ale nemá tchýni, která jí všude sleduje. Měli bysme toho na chvíli nechat.“
Gabriell: “Prosím, Johne, to neříkej. Všechno mám pod kontrolou. A teď mi udělej stoličku.“ Gabriel leze oknem zpět za holkama na poker.

V boji o silnější pozici dosáhne Gabriell proti Juanite jedné výhody, když se od Carlose náhodou dozví, že Juanita dříve propadla hře na automatech a dokázala prohrát ohromné částky. Gabriell této Juanitiny slabosti využije a vysadí ji s Carlosovo kreditkou před kasinem. Juanita už čeká venku před kasínem na Gabriell a vypadá velmi zdrceně.

Gabriell: “Co se stalo? Juanito.“
Mama Solis: “Nešla jsem do bufetu. Šla jsem si zahrát a prohrála.“
Gabriell: “A kolik?“
Mama Solis: “Moc to být nemohlo. Použila jsem Carlosovu kreditní kartu.“
Gabriell: “Kolik jste z ní vyčerpala?“
Mama Solis: “Nevím. Pak už víc nešlo.“
Gabriell: “Jak víc už nešlo? Vždyť má limit 15 tisíc.“

Susan poprosí Julii o pomoc při hledani Zacha a objevi ho v jednom z ústavu. Mezitím, co Susan zabavuje lékaře, Julie se vkrade do Zachova pokoje.

Julie: “Zachu?“
Zach: “Čau, Julie.“
Julie: “Co je ti?“
Zach: “To na mě jen působí prášky. Dělají mě ospalým. Co tady děláš?“
Julie: “Přišla jsem se podívat a zeptat se na něco. Nemám moc času.“
Zach: “O co jde?“
Julie: “Minulý týden jsi řekl paní Van de Kamp, že tvá máma se zabila kvůli něčemu co jsi udělal, něco špatného. O čem jsi to mluvil?“
Zach: “Po mámině smrti jsem si začal vybavovat věci, které se staly, když jsem byl malý. I to, co se stalo Daně.“
Julie: “Dana? Kdo je Dana?“

Bree se od Dr. Goldfine dozvěděla, že Rex je nespokojený s jejich sexuálním životem, protože ona při tom myslí stále jenom na domácnost. Když navštíví Rexe v jeho Motelovém pokoji a chce mu vyhovět v jeho “sexuálních choutkách”, vše ztroskotá na skvrně od burrita. Ale také Rex má potíže říci Bree, co mu v jejich sexuálním životě chybí. Rex si druhý den přijde domu pro nějaké papíry.

Bree: “Poslyš…ohledně včerejšího dne…ponížils jsi mě Rexi, bezdůvodně.“
Rex: “Omlouvám se.“
Bree: “Byla jsem tam, byla jsem svolná. Normální muž by neřekl ne.“
Rex: “Znervóznila jsi mě.“
Bree: “Vidíš, ale já si nemyslím, že to je ten důvod. Poté, co jsem odešla z motelu, jsem o nás přemýšlela a o našem pohlavním životě, a uvědomila si, že mezi námi nebylo spojení, ale chyba byla u tebe.“
Rex: “To je absurdní.“
Bree: “Kolik let se mì už při milování chceš na něco zeptat, ale pak přestaneš?“
Rex: “Nevím o čem to mluvíš.“
Bree: “Nejsi šťastný s naším pohlavním životem protože ode mě nedostáváš co chceš, ale taky si o to neumíš říct.“
Rex: “Můj problém s naším pohlavním životem je, že nemůžeš přestat myslet na domácí práce.“
Bree: “To je ten důvod? Tak si mě vem hned tady a teď. Dům je neposkvrněný, neleží tu žádné burritos, které bych viděla.“
Rex: “Nejsem v náladě.“
Bree: “Proč ne? Nemilovali jsme se už měsíce Rexi. Většina normálních, silných mužů by teď i lezla po zdi.“
Rex: “Prosím přestaň s tím.“
Bree: “Cokoliv chceš, jdu do toho s tebou. Jdu do toho s tebou. Stačí, když to nahlas řekneš. Řekni mi. Co chceš? Co potřebuješ?“
Rex: “Potřebuji, abys přestala takhle mluvit.“
Bree: “Proč?“
Rex: “Protože mluvíš jako kurva.“
Bree: “To ne. Mluvím jako žena jejíž manžel se jí nechce dotknout. Rexi, po sebevraždě Marie Alice, zasáhlo mě to. Všichni máme tajemství, a myslím si, že je čas, abys mi to své řekl.“
Rex: “Odcházím.“

Poté, co Juanita přijde o všechny Carlosovo peníze. Gabriell slíbí Juanitě že svému muži o tomto incidentu nic neřekne. Juanita je nyní přesvědčena o věrnosti Gabriell ke Carlosovi. Gabriell odejde nakupovat a Carlos s matkou zůstanou sami doma.

Carlos: “Tak co se s ní děje? Už jsi něco zjistila?“
Mama Solis: “Ve skutečnosti, Carlosi, čím více ji sleduji, tím více si myslím, že ti pravděpodobně nepodvádí.“
Carlos: “Opravdu?“
Mama Solis: “Jo. Bůh ví, že není perfektní. ale miluje tě. To mi věř.“
Carlos: “Mamá. Ani nevíš jak se mi ulevilo. Víš, co je srandovní. Opravdu myslím, že tebe miluje taky. Dotkla se mě zpráva, že jsi hrála poker s jejími kamarádkami tak jsem jí řekl o tvém malém problému.“
Mama Solis: “Ty jsi ji řekl o mých problémech s hazardem?“
Carlos: “Já jen nechtěl, abys do toho zase spadla.“
Mama Solis: “Ona to věděla.“

Hledat sílu začínáme už od mládí. Jako děti, se učíme, že síla dobra vítězí nad sílou zla. Ale jak stárneme, uvědomíme si, že nic není tak jednoduché. Stopy zla vždy zůstávají.