1. díl – Pilot

Jmenuji se Mary Alice Young. Pokud jste četli dnešní noviny, možná jste narazili na článek o neobvyklém dni, který jsem měla minulý týden. V mém životě obvykle nebývá nic, co by stálo za zmínku v novinách až do minulého čtvrtka. Ze začátku vypadalo vše docela normálně. Udělala jsem snídani pro svou rodinu. Vykonala domácí práce. Dodělala své projekty. Oběhla své pochůzky. Popravdě jsem strávila ten den stějně, jako každý jiný tiše jsem leštila všednost svého života, až se leskla k dokonalosti. Proto bylo tak překvapující, když jsem se rozhodla jít do svého šatníku a vyhledat revolver, který nebyl nikdy použit. A zastřelila jsem se.

Po pohřbu se všichni sousedé a přátelě sešli na smuteční hostině v domě Paula a jeho syna Zacheryho Youngových. Každý přinesl něco k jídlu. Všichni přáli Paulovi upřímnou soustrast, ale Paul měl očividně úplně jiné myšlenky.

B ree přinesla Paulovi košíky upečených koláčků a jiných věcí.

Bree:“Paule. Zachary.”
Zachari:“Dobrý den, paní Van De Kamp.“
Paul:“Bree, neměla sis dělat starosti.“
Bree:“To nebyly starosti. Koš s červenou mašlí je plný dezertů pro vaše hosty, ale ten s modrou mašlí je jen pro tebe a Zacharyho. Jsou tam rolky, vdolky a věci na snídani.“
Zachari:“Díky.“
Bree:“To nejmenší co jsem pro vás mohla udělat je dobré jídlo aby jste se těšili na ráno. Vím, že jste velmi zarmouceni.“
Paul:“Ano, to jsme.“
Bree:“Samozřejmě budu potom potřebovat své košíky zpět.“
Paul:“Samozřejmě.“

Gabrielle se snažila nehádat se svým manželem.

Carlos: “Pokud budeš mluvit s Alem Masonem, rád bych abys nenápadně zmínila kolik jsem za ten náhrdelník zaplatil.”
Gabriell: “Proč mi prostě na prsa nepřipneš účtenku?”
Carlos: “On mi taky řekl kolik dal za manželčino nové kabrio. Podívej, prostě to nějak dostaň do konverzace.”
Gabriell: “Není způsob, jak bych to jen tak zavedla do konverzace, Carlosi.”
Carloss: “Proč ne? Na párty Donaghueových každý mluvil o investičních fondech, a ty jsi našla cestu zmínit se o tom, že jsi spala s polovinou týmu Yankee.”
Gabriell: “Řikám ti, že to vzešlo z kontextu rozhovoru.“
Carloss: “Lidi začínají civět. Můžeš mluvit tiše, prosím?”
Gabriell: “Jasně. Nechceme přece, aby si mysleli, že nejsme šťastní.”

Lynette se marně pokoušela zkrotit sve 3 syny.

Lynette: “Přestaňte!”
Kluci: “Ale, mami!”
Lynette: “Ne, dneska se budete chovat slušně. Nenechám se ponížit před všemi” sousedy. A abyste viděli jak vážně to myslím…”
Lynette vytahne z kapsi papírek.
Kluci: “Co to je?”
Lynette: “Santovo telefonní číslo.”
Kluci: “Jak jsi ho sehnala?”
Lynette: “Znám někoho, kdo zná někoho, co zná jednoho elfa, a pokud nepřestanete zlobit tak zavolám Santovi a řeknu mu, že chcete k Vánocùm ponožky. Chcete to opravdu riskovat?”Kluci začnou se strachem v očích kývat, že ne. “Tak dobře. “Tak to jdeme zkusit.”

Susan přinesla makarony se sýrem a na smuteční hostině poznala nového muže jménem Mike. I když ne zrovna v nejhodnější situaci. Mike se právě chystá ochutnat jídlo, které Susan přinesla.

Susan : “Být tebou bych to nejedla.”
Mike : “Proč?”
Susan : Vařila jsem to. Věř mi.”Mikovi je to očividně jedno a chce se pustit do jídla, Susan se ho naposledy snaží varovat “Hej, hej, máš . . . máš poslední přaní?”
Mike : “Ne, jen odmítám věřit, že někdo může pokazit makaróny se sýrem.” Mike ochutná “Můj bože.Jak jsi . . . chutná to, jako by to bylo spálené a rozvařené.”
Susan : “Jo, to slýchám často. Tady to vidíš.”
Mike : “Ha ha. Dík. Já jsem Mike Delfino. Právě jsem si pronajal dům Simmsových odvedle.”
Susan : “Susan Mayer. Bydlím naproti.”
Mike : “Paní Huber mi o Vás říkala. Prý ilustrujete dětské knihy.”
Susan : “Jsem hodně známá u dětí do pěti let. – A ty?”
Mike : “Jsem instalatér. Takže, když budeš mít ucpané…nebo něco.”
Susan : “Takže teď, když už všichni viděli že jsem něco pěinesla, asi bych to měla radši vyhodit.”

Mezitim Gabriell udržuje svůj milostný vztah se zahradnikem Johnem, o kterém její velmi žarlivý manžel nemá naštěstí ponětí. A jelikož John se někdy věnuje více Gabrill než trávníku, musela ho Gabriell jednoho večera posekat sama. Jelikož Carlos už se začínal divit co John u nich celé dny dělá, když ani neposeká trávník. John se řízl do prstu a Gabriell ho zatim, co se hádala se svým manželem poslala do kuchyně, aby si na to dal náplast. Carlos naštvaný odešel z domu.

Gabriel jde do kuchyně za Johnem.
Gabriell : “V pořádku?”
John : “Jen škrábnutí.”
Gabriell : “Ukaž.” Gabriell mu začne olizovat prst.
John : “Víte, paní Solis, um…, fakt se mi líbí když se bavíme, ale, um…, no, chápejte, já-já musím taky udělat svoji práci, a nemohu si dovolit jí ztratit. Gabriell začne hladit stůl v kuchyni
Gabriell : “Tenhle stůl je ručně vyřezávaný. Carlos ho nechal dovézt z Itálie. Stál ho 23 tisíc.”
John : “Chcete to tentokrát dělat na stole?”
Gabriell : “Rozhodně!”

Další den se Bree, Gabriell, Susan a Lynett sešli, aby zabalili věci Mary Alice.

Susan : “Tak dámy, pozvedněme číše. Na Mary Alice… dobrou přítelkyni a sousedku. Kdekoliv jsi, ať tam najdeš klid.”
Lynette : “Na Mary Alice.”
Gabriell : “Na Mary Alice.”
Lynette : “Pojďme to dodělat.”
Gabriell : “Už jste se dívali na její šaty? Velikost 8? Pořád mi tvrdila, že má velikost 6. Asi jsme našli v její skříni kostlivce.”
Gabriell vytáhne z krabice jedny šaty Mary Alice a na zem vypadne dopis “Co je to?”
Bree dopis zvedne “Dopis adresovaný Mary Alice.”
Lynette : “Co děláš? To je soukromé.”
Gabriell se da do otvírání dopisu. Lynette se na ní začne vyčítavě dívat “Je to otevřené, tak o co jde?”
A tam je napsáno: Vím co jsi udělala. Je mi z toho zle a řeknu to.
Susan: “Co to znamená?”
Gabriell: “Nevím, ale podívejte na tu poštovní známku.” Bree se podivá na obálku
Bree : “Dostala to v den své smrti.”
Lynette : “Myslíte, že proto se…”
Susan : “Mary Alice, co jsi provedla?”

KONEC